RNDr. Michal Wagner CSc.

„Potom jsem našel kamarádku ze školy. A to byla před tím 68. rokem členka rodiny komunistické aristokracie. Ona byla vnučka Stanislava Kostky Neumanna a byla neteř toho Stanislava Neumanna, který se pak stal kolaborantem. Ale ona sama byla beze strachu z estébáků, což všichni ostatní kolem mě zřejmě měli. A mě rodiče vždycky v těch 60. letech, kdy můj otec byl vězněn v Ilavě za podvracení republiky atd., varovali, takže jsem věděl, že varování před tím, že někdo může být estébák, nebyla prázdná výstraha, bylo to něco velice reálného. Ale tahle moje kamarádka jménem Šárka nebyla ani tak nebojácná, jakože neměla strach, byla v té větvi komunistické strany, která si vážila postav jako byl Kriegel, Dubček, Mlynář, atd. Tu jsem našel doma, domluvili jsme se, že skutečně je nejlepší nějaký druh protestu dělat. A ona mě zavedla do skupiny, která připravovala později vyšlý text dokumentu zvaný The Czech Black Book. To byla skupina v podstatě levicových intelektuálů, kteří sbírali dokumentaci, protože si byli vědomi, jak důkladně v minulosti za stalinismu ničil Stalin archivy, ve kterých byly záznamy o jeho zločinech a zločiny dalších lidí, čili, že je velice důležité pořídit záznam, co se děje, protože Rusové budou lhát.“

„Oni, necelý rok před tím, než provedli zatčení celé té skupiny, tak si zavolali mého otce a nabídli mu spolupráci s estébáky. A on tenkrát se mnou mluvil, to už jsem byl na vysoké škole, a ptal se… No, já jsem mu říkal, že mně nevadí, když přijdu o vysokoškolské studium, že je to úplně v pořádku, ať jim odporuje, že si ho budu dále vážit a že je blbost, aby mě zachraňoval. Takže on to odmítl a potom, když ho sebrali, tak než začal protokol, kde mu dokazovali krádež alkoholu a další takovýhle věci, než začali s politickými obviněními, tak první, co mu řekli, bylo: ,Tak to jste si nemyslel, když jste nám odmítl spolupráci, jak rychle vás sem dostaneme.‘ To mu řekli, to není nikde v záznamu, to mi jenom vyprávěl, jak se radovali, že ho tak rychle dostali. A teprve potom začal vlastní výslech, který nejdřív šel po linii toho, dokázat mu různé krádeže, lumpárničky, atd., a když to absolutně selhalo a oni viděli tu absurditu sami, tak teprve potom začal politický výslech.“