Ing. Radomil Vyoral

„Přijel americký velvyslanec navštívit SPUSA. Byl u (Bedřicha) Koutného. Americký bourák s vlaječkou a diplomatickým číslem stál před jeho domem. Samozřejmě všude dokola stály žigulíky a volhy. Bylo to příjemné odpoledne, vykládali jsme si. Měl nějaké české předky a částečně česky rozuměl. Spal na hotelu ve Slušovicích. Samozřejmě nevěděl, kde to je, a tak jsme se domluvili, že pojedu před ním a ukážu mu hotel a pak pojedu domů. Estébáci jeli samozřejmě za námi. Když jel diplomat, tak nás nechali na pokoji, ale jak jsem jel nazpět, tak mě začali honit. Tak jsem sto dvacítkou jel sto dvacet přes dědinu. Mám pocit, že jsem jim ujel. Tehdy jsem bydlel u maminky na ulici Doktora Kolaříka na kraji Zlína. Zaparkoval jsem auto pod barákem, a než přijeli estébáci, tak jsem honem utekl do zahrady a lehl si pod jabloň a díval se, co se bude dít. Měl jsem strach, že když budu utíkat k domovním dveřím, tam mě chytnou. Samozřejmě jak přijeli, tak utíkali k autu a sahali na kapotu, jestli je teplá. Věděli, že auto jelo. Chvíli tam zůstali a pak jeli pryč. Jelikož auto bylo napsáno na Pavla Jungmanna, tak si mysleli, že řídil Jungmann.“