„Bydlel jsem s maminkou, protože otec byl v té době už mrtvý. Měl jsem tam pro sebe dílnu, kde jsem opravoval kola, tak tam jsem měl tiskařské stroje. Nad námi bydlel akademický malíř Šutera (Zdeněk Šutera – pozn. autora), který samozřejmě všechno věděl. Znal Béďu (Bedřicha Koutného – pozn. autora). Béďa dělal konspiraci tím způsobem, že jednou zastavil pod naším barákem a podruhé nad naším barákem. Kdyby ho estébáci sledovali, tak za dva tři dny věděli, kde je cyklostyl. V té době ho asi nesledovali. Šutera mně vždycky říkal, ať alespoň zavřeme okno, když tisknem, že to slyší až na chodník. Rotačka má charakteristický zvuk, podobný jako tiskařský stroj.“
„Přijel americký velvyslanec navštívit SPUSA. Byl u (Bedřicha) Koutného. Americký bourák s vlaječkou a diplomatickým číslem stál před jeho domem. Samozřejmě všude dokola stály žigulíky a volhy. Bylo to příjemné odpoledne, vykládali jsme si. Měl nějaké české předky a částečně česky rozuměl. Spal na hotelu ve Slušovicích. Samozřejmě nevěděl, kde to je, a tak jsme se domluvili, že pojedu před ním a ukážu mu hotel a pak pojedu domů. Estébáci jeli samozřejmě za námi. Když jel diplomat, tak nás nechali na pokoji, ale jak jsem jel nazpět, tak mě začali honit. Tak jsem sto dvacítkou jel sto dvacet přes dědinu. Mám pocit, že jsem jim ujel. Tehdy jsem bydlel u maminky na ulici Doktora Kolaříka na kraji Zlína. Zaparkoval jsem auto pod barákem, a než přijeli estébáci, tak jsem honem utekl do zahrady a lehl si pod jabloň a díval se, co se bude dít. Měl jsem strach, že když budu utíkat k domovním dveřím, tam mě chytnou. Samozřejmě jak přijeli, tak utíkali k autu a sahali na kapotu, jestli je teplá. Věděli, že auto jelo. Chvíli tam zůstali a pak jeli pryč. Jelikož auto bylo napsáno na Pavla Jungmanna, tak si mysleli, že řídil Jungmann.“
Radomil Vyoral se narodil 23. září 1960 v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín). Od roku 1985 ve své dílně ve sklepním prostoru bytového domu v Gottwaldově na cyklostylech tajně tiskl samizdat. I díky němu se lidem dostaly do rukou desítky zakázaných knih a samizdatové časopisy, jako například Infoch, Magazín SPUSA, Sport nebo Revolver Revue. Na jeho několikaletou činnost StB nikdy nepřišla. Po pádu komunismu jako operativní důstojník nastoupil do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie federálního ministerstva vnitra (ÚOÚD FMV), od roku 1994 Bezpečnostní informační služba (BIS). Sbíral například zpravodajské informace o privatizačních podvodech. Částečně i kvůli frustraci, že z důvodu nevole politiků jeho práce nepřináší kýžený přínos, v roce 2004 z BIS odešel a od té doby pracuje jako vedoucí informační analýzy ve společnosti Synot. Od manželčiny smrti v roce 2007 žije se svým synem Teodorem v místní části Zlína - Salaš.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
