„Když Rusové přijeli do Kyšperka, tak ještě čtyři přišli o život. Totiž nějak se stalo, že průzkumná hlídka, která jela jako první, se dostala do konvoje Němců, kteří utíkali. Rusové chtěli dopředu a nevšimli si asi, že to jsou Němci. Německý velitel zase kouká, kdo se mu tam cpe. A když zjistil, že jsou to Rusové, tak je postřílel.“
„Po té rodině zůstaly čtyři děti. Gestapo je nevzalo a staral se o ně můj dědeček. Ještě pak přišla k dědečkovi tetina sestra, ona byla postižená, měla hrb. Byla to ale moc hodná ženská a s dědečkem zvládli i pole. Němci zapečetili i dům zatčených a nesmělo se tam. My kluci jsme ale zjistili, že zůstalo otevřené okénko do sklepa, a tak jsme tam vlezli a přemístili všechny zásoby jídla k dědečkovi. Kdyby na to tenkrát Němci přišli, bylo by zle.“
„Bylo to taky takové... Dostal jsem umístěnku do Turnova, ale původně jsme se hlásili dva na asistentské místo na katedře přesné mechaniky, a když mi dali podmínku, že musím vystoupit z církve, tak jsem to nechal. Tak teďka, co s tou umístěnkou. V Turnově po mně chtěli, abych si nechal odložit vojnu, ale to já jsem nechtěl, protože už jsem byl v letech, a tak mi řekli, že o mě nemají zájem. Takže jsem mohl nastoupit tam, kde jsem našel místo.“
Jaroslav Vondra se narodil 27. března roku 1933 v Proseči. Jeho otec byl hodinář a z prvního manželství měl již dva dospělé syny. Matka byla švadlena. Rodina se v roce 1936 přestěhovala do Kyšperka, dnes Letohradu, kde měl otec prosperující hodinářství. V roce 1944 však náhle zemřel a živnost převzal starší bratr, který vlastní rodinu neměl. Po válce se Jaroslav Vondra vyučil hodinářem a v roce 1951 nastoupil na dvouletou Střední průmyslovou školu jemné mechaniky a optiky v Přerově, zakončenou mistrovskými zkouškami. Poté krátce pracoval v Chronotechně v Brně, kde následně začal studovat na Střední průmyslové škole pro pracující. Posléze přešel na denní studium, až nakonec v roce 1955 začal studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze. Studium ukončil v roce 1960, kdy byl pro své náboženské přesvědčení vyloučen z místa asistenta na fakultě ČVUT. Nastoupil proto do oddělení měřicí techniky do Výzkumného ústavu tepelné techniky v Praze-Běchovicích. Zde působil do podzimu roku 1968, kdy přestoupil na Kloknerův ústav - vědeckovýzkumné pracoviště ČVUT. V 70. letech stál při zavádění výpočetní techniky do činnosti měřicího oddělení. S Kloknerovým ústavem spolupracuje dodnes.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
