„Bylo to taky takové... Dostal jsem umístěnku do Turnova, ale původně jsme se hlásili dva na asistentské místo na katedře přesné mechaniky, a když mi dali podmínku, že musím vystoupit z církve, tak jsem to nechal. Tak teďka, co s tou umístěnkou. V Turnově po mně chtěli, abych si nechal odložit vojnu, ale to já jsem nechtěl, protože už jsem byl v letech, a tak mi řekli, že o mě nemají zájem. Takže jsem mohl nastoupit tam, kde jsem našel místo.“
„Když Rusové přijeli do Kyšperka, tak ještě čtyři přišli o život. Totiž nějak se stalo, že průzkumná hlídka, která jela jako první, se dostala do konvoje Němců, kteří utíkali. Rusové chtěli dopředu a nevšimli si asi, že to jsou Němci. Německý velitel zase kouká, kdo se mu tam cpe. A když zjistil, že jsou to Rusové, tak je postřílel.“
„Po té rodině zůstaly čtyři děti. Gestapo je nevzalo a staral se o ně můj dědeček. Ještě pak přišla k dědečkovi tetina sestra, ona byla postižená, měla hrb. Byla to ale moc hodná ženská a s dědečkem zvládli i pole. Němci zapečetili i dům zatčených a nesmělo se tam. My kluci jsme ale zjistili, že zůstalo otevřené okénko do sklepa, a tak jsme tam vlezli a přemístili všechny zásoby jídla k dědečkovi. Kdyby na to tenkrát Němci přišli, bylo by zle.“
Jaroslav Vondra se narodil 27. března roku 1933 v Proseči. Jeho otec byl hodinář a z prvního manželství měl již dva dospělé syny. Matka byla švadlena. Rodina se v roce 1936 přestěhovala do Kyšperka, dnes Letohradu, kde měl otec prosperující hodinářství. V roce 1944 však náhle zemřel a živnost převzal starší bratr, který vlastní rodinu neměl. Po válce se Jaroslav Vondra vyučil hodinářem a v roce 1951 nastoupil na dvouletou Střední průmyslovou školu jemné mechaniky a optiky v Přerově, zakončenou mistrovskými zkouškami. Poté krátce pracoval v Chronotechně v Brně, kde následně začal studovat na Střední průmyslové škole pro pracující. Posléze přešel na denní studium, až nakonec v roce 1955 začal studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze. Studium ukončil v roce 1960, kdy byl pro své náboženské přesvědčení vyloučen z místa asistenta na fakultě ČVUT. Nastoupil proto do oddělení měřicí techniky do Výzkumného ústavu tepelné techniky v Praze-Běchovicích. Zde působil do podzimu roku 1968, kdy přestoupil na Kloknerův ústav - vědeckovýzkumné pracoviště ČVUT. V 70. letech stál při zavádění výpočetní techniky do činnosti měřicího oddělení. S Kloknerovým ústavem spolupracuje dodnes.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
