„Válka končila a oni je hnali a dědeček už nemohl, protože onemocněl, přitom jak tam zachránil toho svého parťáka, oboustranným zápalem plic. Přežil tak, že při tom transportu, kde už je hnali, to nevydržel zdravotně. Sklátil se někam do příkopu a ráno ta rodina zjistila, že tam je. Už je nestříleli.“
„Poslal bych ho někam. S otazníkem. No jak, musel jsem něco říct, protože, a to jsem udělal sice nerad, ale uvážlivě, abych hlavně neublížil Seifertovi, se kterým jsem měl velké, velmi hezké soužití a byli jsme si blízcí. Tomu bych absolutně nikdy nic neudělal a neublížil mu, takže jsem se nikde veřejně o tom ani bavit nechtěl. A když, tak to bylo výjimečně a všichni kolem mě to věděli. Co jsem řekl a jak jsem to řekl. Nic tajného jsem nikde netrousil. Vůbec ne.“
„Tím, že jsem napadal na jednu nohu, jsem se musel smířit s tím, že budu chodit trochu složitěji. Ale jinak mi to nijak nevadilo a zvykl jsem si na to až doteď. Teď se to ještě trochu zhoršilo, a tak chodím s holí. Ale když to bylo, tak jsem samozřejmě nemohl všechno možné s těma klukama dělat, takže už do začátku jsem viděl, že nebudu moct všechno, ale ono nakonec to všechno bylo pro můj dobrý život dál, protože kdybych nebyl býval onemocněl, tak bych tady neseděl jako doktor. Dostal jsem se na gymnázium proto, že jsem byl takhle postižený, protože pro mě jako syna kněze byla ta doba strašná.“
Alois Volkman se narodil 18. září 1937 v Chudobíně, nedaleko Litovle. Jeho otec působil jako kněz Církve československé husitské. Ve třech letech onemocněl obrnou a poté trpěl po celý život zdravotními komplikacemi. Kvůli svému postižení se mohl více věnovat studiu. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Oženil se, hned po promoci se odstěhoval za svou ženou do Prahy a dostal umístěnku ve svém prvním zaměstnání v OÚNZ Kladno. V roce 1968 začal pracovat jako obvodní lékař. Od mládí se věnoval poezii. Během svého života vydal více než patnáct básnických sbírek. V roce 1983 se nejprve jako lékař setkal s básníkem Jaroslavem Seifertem. Vybudovali si spolu přátelský vztah a po dva roky před básníkovou smrtí se setkávali pravidelně. V letech 1985 až 1987 spolupracoval jako tajný agent se Státní bezpečností – měl jim podávat informace o Jaroslavu Seifertovi, jeho rodině a o blízkém okolí. O své spolupráci s StB veřejně hovořil. Se svou manželkou měl dvě děti. Alois Volkman zemřel v lednu roku 2024.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
