Olga Vobrubová

„My jsme se všichni obyvatelé – což bylo asi dvacet lidí, možná patnáct, to byly malé jednopokojové byty – tak se tam připlížil, a protože byl zničený od plotů, potrhaný kabát, obličej špinavý, tak se všichni, co ve sklepě byli, že to je nějaký Němec nebo někdo takový. Nakonec ho poznali. A on říkal: 'Musíte jít všichni se mnou do hotelu, protože tam jsou Němci a pořád tam je jakýs takýs klid, musíte jít prostě se mnou.' Maminka, to mi byly tři roky, mi nasadila bílou čepici, abych byla dobře vidět, tatínek mě vzal na ramena. A obyvatelé šli. Kromě mé babičky, která bydlela ve vedlejším domě, ale jedna paní byla těhotná a maminka mého tatínka řekla, že tady zůstane s tou paní a že s námi nepůjde. Tak tam zůstaly a tatínek s těmi lidmi zase zahradou, Nuselským údolím se plížili. Tatínek říkal: ‚Nesmíte jít v zástupu, musíte jít přískokem, musíte jednotlivě.‘ Ti lidi se báli, tak se tím způsobem do rána dostali do hotelu. Tatínek je tam ubytoval a dočkali jsme se tam devátého května.“

„Po atentátu na Heydricha v Praze hledali dámské kolo.“ - „Proč ho hledali?“ - „Takové kolo bylo vystaveno, které bylo účastníkem atentátu v zatáčce v Kobylisích. Potřebovali zjistit, komu kolo patřilo. Maminka měla stejné kolo, dokonce i s opletením. Chodili čeští policajti, i němečtí, po různých částech Prahy včetně Pankráce a Baarovy ulice. A potom se dostavili i do našeho domu a ptali se pana majitele, který bydlel v přízemí, kdo tady má dámské kolo. Jmenoval ti, ti, ti a teda i Störzerovi, moji rodiče. ‚A co mají ta kola?‘, ‚Jo, mají je ve sklepě.‘ ‚No tak dobře, děkujeme a na shledanou.‘ Kdyby bývali přišli na to, že to dámské kolo tam není, tak samozřejmě se nikdo s nikým nebavil, vzali maminku, tatínka, včetně mě a skončili jsme někde na střelnici v Kobylisích.“

„Velice obdivuji hrdinství lidí, kteří něco takového dokázali, ale je otázka, jestli to bylo vhodné, vzhledem k tomu počtu obětí. Myslím si, že to už nikdo nedokáže posoudit, byla to úplně jiná doba, lidé žili v obrovském stresu. Pro moje děti už je to jen jako nějaký film, nedokážou to pochopit.“

„V celé Praze se kontrolovalo, zda někomu nechybí dámské kolo. Kolo, které bylo použito při atentátu na Heydricha, bylo pak vystaveno ve výloze na Václavském náměstí s tím, že kdo udá, komu kolo patří, dostane vysokou peněžní odměnu. Také v naší ulici prošla hlídka a v každém domě se ptali domácího, kdo má dámské kolo a zda ho má skutečně u sebe. Když přišli do našeho domu, domácí jim řekl: ,Ano, Störzerovi mají dámské kolo.‘ Bylo to už večer, a snad že byli unavení nebo pohodlní, zeptali se jen, jestli je kolo v domě a domácí jim řekl, že ho mají ve sklepě. Hlídka se s tím spokojila a odešla.“