„V zázemí za frontou, kam patřily i Boskovice a Pohory, byly po několika kilometrech bunkry, kde bylo tři až šest příslušníků domobrany (Volkssturm – pozn. ed.). Měli tam zbraně, střelivo. A kdyby byl nějaký nepořádek, (měli se o to postarat). Volkssturm byli vojáci z první světové války, šedesát pětašedesát let staří chlapi. Němci, kteří šli s Hitlerem ruku v ruce. My jsme je vždycky přišli vyramovat. Oni přišli a my volali – měli takovou hlášku. Jejich odpověď byla: ‚Wie viel sind Sie?‘ – Kolik je vás? A my byli třeba dva nebo čtyři, tři. ‚Dreiβig.‘ – Třicet. ‚Nicht schieβen, bitte, bitte.‘ Musíte si uvědomit, že to už byl skoro konec války, říjen a listopad 1944. Věděli jsme, že jsou to staří dědci. Nám bylo dvacet let a jim šedesát pětašedesát.“
„Druhá naše činnost byla účast na shozu zbraní. V lednu, únoru 1945 byly shozy z amerických letadel, kdy nám házeli zbraně a podobně. Naše skupina měla za úkol střežit obvod shozu. Jiní z partyzánské skupiny – lidé z vesnic na Drahanské vysočině, kde se to shazovalo – to sbírali. My jsme oblast střežili, aby bylo možné udělat sběr.“
„Z ušetřeného trhavého materiálu jsme vyhazovali železniční tratě, silnice. Poškozovali jsme mosty, telegrafní sloupy a takové věci. Ničili jsme možnost dorozumívání se uvnitř toho státu (Protektorátu Čechy a Morava – pozn. ed.)“
Oldřich Vladař se narodil 16. května 1925 v Boskovicích. Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec pracoval jako tovární mistr. Pamětník studoval obchodní akademii v Brně a ještě před maturitou zcela osiřel. V roce 1944 odmaturoval a začal pracovat jako finanční účetní v obchodě v Boskovicích. Od podzimu 1944 se se svým kolegou zapojil do odbojové skupiny VELA vedené kpt. Josefem Dřímalkou. Tři mladí chlapci pod vedením bývalého ženisty Heřmana Hrubého prováděli v okolí města sabotáže a s pomocí trhavin ničili železnice, mosty a telegrafní sloupy. Za tuto činnost byl v květnu 1945 vyznamenán. Po válce vstoupil do armády a v letech 1945-1946 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Působil jako učitel na vojenských školách a od poloviny 50. let pedagog na vojenských katedrách na vysokých školách, nejdéle pracoval na vojenské katedře Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1959-1965 dálkově vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a získal titul inženýr. Zemřel 23. prosince 2018 ve věku 93 let, o jeho úmrtí informoval ředitel Vojenské nemocnice Olomouc Martin Svoboda.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
