Měli jsme jít na čtrnáct dní, a už jsme sedmdesát let pryč
Stáhnout obrázek
Elefteria Vlachopulu, rodným příjmením Popovská, se narodila 12. března 1934 v obci Tarnovo (dnes Prasino) v okrese Florina v severním Řecku. Je slovanskou Makedonkou a její rodnou řečí není řečtina, ale makedonština. Tři její bratři během občanské války v Řecku bojovali v řadách Demokratické armády Řecka (DSE). V roce 1948 pamětnici se dvěma mladšími sestrami a dalšími dětmi z obce partyzáni evakuovali do Jugoslávie. Zatímco sestry následně skončily v Československu, Elefteria Vlachopulu strávila osm měsíců v dětském domově v rumunském městě Călimănești, než ji s dalšími dětmi poslali do lázeňského městečka Ladek Zdrój v Polsku. Všichni tam žili v provizorně vytvořeném dětském domově v jedné z lázeňských budov. V Polsku se vyučila v učebním oboru a úspěšně také absolvovala průmyslovou školu ve Vratislavi (polsky Wrocław). V tomto městě pak rok a půl pracovala jako plánovačka výroby v továrně na elektrické stroje. V roce 1957 odjela na dovolenou za sestrami do města Jeseník v Československu, kde už zůstala. Rodinu občanská válka úplně rozdělila. Nejmladší bratr Christos tajně přešel s dalšími partyzány hranice do Jugoslávie a později se oženil se Srbkou a žil v Bělehradě. Ilias se léčil ze zranění v Albánii a pak ho stejně jako velkou část partyzánů poslali do Sovětského svazu, konkrétně do Taškentu v Uzbekistánu, kde skončil také nejstarší bratr Pandelis. Matka stále žila v Řecku, ale v roce 1963 emigrovala za svými syny do Taškentu. Zatímco Pandelis si vzal Rusku a zůstal v Taškentu, matka s Iliasem, jeho ženou a dětmi se v roce 1980 přestěhovala do Skopje v tehdejší Jugoslávii (dnes v Makedonii). V roce 1958 se pamětnice provdala za Řeka Andrease Vlachopulose, jehož rodina také musela během občanské války za dramatických okolností opustit Řecko a s nímž i v roce 2017 žila v Jeseníku.
