Čestmír Vaško

„To byl pohodlný útěk. To byla cestovní kancelář Čedok. Tam se to praktikovalo. Jak tomu říkali, to je cestovní emigrační kancelář. Koupil jsem si zájezd za osm a půl tisíce na patnáct dní letadlem Praha - Amsterdam. Dva dny v Holandsku, tři dny v Belgii, v Bruselu a tejden potom v Paříži. A západním expresem, vlakem. To ještě bylo tak naplánovaný, letadlem pryč a zpátky rychlíkem, západním expresem Paříž - Praha. Patnáct nás vysedlo v Norimberku jenom ze zájezdu a předtím vysedli další, takže víc jak polovina zůstala na Západě.“

„Řeknu, jak se z kriminálníka lehce stal politický vězeň. To byl takovej případ na Novej rok. V televizi byl projev Husáka a bylo to plný vězňů. Vedle Husáka stály stojací sloupový hodiny a ten jeden vězeň říká: ,Ty hodiny bych si vzal a toho dědka bych kopl do prdele.' Tohle řekl dost nahlas a za to potom dostal tři roky. Tři roky za znevažování funkce prezidenta republiky.“

„Tam v tom průzkumu půd byla velká část lidí zaměřená proti komunismu. Třeba i staří inženýři nemohli přijít komunistům na jméno. Ti na mě měli taky pozitivní vliv. Tam odtud taky už nějací v osmašedesátým emigrovali a poslali dopisy a zprávy, jaký je to tam. Celkově jsme tam byl do konce července v roce 70'. Tak mě pozvolna ta atmosféra zpracovávala, tak jsem si říkal, že až tady skončím, půjdu taky do emigrace. Teď jsem ještě k tomu navštívil strýce a ten říká: ,Kdy to praskne?' To byl takový proces zrání obilí. Také neuzraje za den, ale roste tři čtvrtě roku od klíčku po klas.“

„Tehdy mě Vladimír (Vladimír Hajný) navštívil. Tedy očekával mé propuštění. Navštívit mě na Mírově nemohl. 9. dubna 1982, tak to bude za čtyři měsíce třicet let. Tak přijel na Mírov a čekal u brány, až mě pustěj. Tak jsme potom navštívili Jednotu a koupili šunku a víno. A šli jsme na kopec proti tomu hradu. Tam jsme na mezi posvačili s pohledem na Mírov. A těšil jsem se z toho, že už se můžu dívat na hrad zvenku.“