Manželova rodina prožila nacistickou i komunistickou perzekuci
Marie Vařáková, rozená Krajčová, se narodila 16. listopadu 1944 ve Študlově na Valašsku. Později se provdala do rodiny Jiřího a Rozálie Vařákových, kteří na sklonku druhé světové války prožili vypálení osady Vařákovy Paseky, kdy jim, včetně jejich malých dětí, hrozila smrt z rukou nacistů, kteří se mstili všem, kdo v kraji pomáhali partyzánům z I. československé brigády Jana Žižky. Tato rodina byla stižena i komunistickým režimem, který v politickém procesu se skupinou Světlana – Jeseník odsoudil jejího tchána Jiřího Vařáka k čtrnáctiletému žaláři za to, že klíčovému odbojáři z této buňky, Aloisi Šimarovi, poskytl nocleh a zbraně. Jiří Vařák si odseděl pět let, poté jej v roce 1955 propustili na amnestii prezidenta Antonína Zápotockého. Marie Vařáková vyrůstala v chudobných poměrech – její rodiče František a Františka Krajčovi byli lesními dělníky a vlastnili jen drobné hospodářství. Marie na základní škole prožila bizarní situaci, kdy se děti po smrti tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda musely za něj modlit u křížku na konci vesnice. Po škole šla místo do učení nebo na střední školu rovnou pracovat – jako dělnice ve valašskokloboucké továrně Igla. V době normalizace vstoupila do Československého svazu žen, díky čemuž se na konci sedmdesátých let osobně setkala s prezidentem Gustávem Husákem. Také byla členkou lačnovského národního výboru. Marie Vařáková žila v době natáčení rozhovoru v Lačnově na Valašsku, kde působila jako průvodkyně v Muzeu Vařákovy Paseky.