"Dělali jsme padesátikilometrový pochod a na venkově nebyly asfaltky, ale kamenné silnice. Zrovna jsme dostali nové anglické boty a mně byly malé. Vyměnit jsem je nemohl, tak jsem si je dal kolem krku a šel jsem těch padesát kilometrů bos. Přišli jsme k cíli a já měl obě nohy samý puchýř."
"Jako Češi jsme byli chránění, nesměli nás odvádět na vojnu. Ale v roce 1944 se začalo proslýchat, že Hitler bude mobilizovat i všechny Čechy starší šestnácti let. Tehdy mi už bylo skoro sedmnáct, tak co mi zbývalo? Počkat na Hitlera, nebo se dát do toho lesa. Kamarád od nás z vesnice byl velitelem ochranky partyzánské nemocnice. Poslal mi dopis, kde se sejdeme, a že nastoupím k němu. Táta mě tam dovezl. Přišel vojenský doktor, prohlédl mě a řekl, že jsem způsobilý, a jestli bych nechtěl jít do brigády. Řekl jsem, že když, tak jedině do české."
„Ve čtyřicátém [druhém] roce se začaly organizovat partyzánské bojůvky, začaly se vyhazovat tratě a takové. V té organizaci byl také nějaký první Čech, nějaký Vojáček. [Československá brigáda] se tak začala organizovat v tom českém regionu.“
„Předtím byli Češi chránění, Němci nás chránili, protože jsme byli jakoby pod protektorátem. Tak nám všichni dali pokoj. Ale pak se proslýchalo, že už ke konci čtyřiačtyřicátého roku budou Němci mobilizovat mladé kluky. A mně už bylo pomalu sedmnáct.“
„Dal mi pět nábojů a povídá: ‚Hele...‘ - to byl můj výcvik - ‚...takhle se míří, takhle se nabíjí, a když budeme v akci, tak se koukej hlídat. Já tě potřebuji živého, nevystrkuj zbytečně hlavu, ale také se neschovávej.‘ To byl [můj výcvik].“
"Velitel roty byl tak starý jako já, přivítal mě, dal mi pušku, pět nábojů a dvě sumky s náboji. Řekl mi: 'Takhle se míří, takhle nabíjí a takhle střílí. Nikde nevystrkuj zbytečně hlavu ani se neschovávej, já tě potřebuji živého, ne mrtvého.' To byl celý můj výcvik."
Vladimír Vaňous se narodil 10. září 1927 v obci Pavlovac na území dnešního Chorvatska. Jeho rodina patřila k české komunitě žijící v okolí Daruvaru, rodiče se živili zemědělstvím. Po absolvování obecné a měšťanské školy nastoupil na průmyslovou školu v Záhřebu, studia však nedokončil, neboť se v roce 1944 přihlásil ve svých 17 letech do 1. československé brigády Jana Žižky z Trocnova. Nejprve sloužil jako pomocník u kulometu a později jako písař u štábu druhého praporu. S brigádou se účastnil přepadů kolon, transportů i sabotážních akcí. Po ukončení partyzánských bojů a osvobození Jugoslávie reemigroval do Československa, kde začal studovat průmyslovou školu v Praze. V Československu se oženil, usadil se a postupně pracoval nejprve na Státním statku na Liberecku, poté v továrně Gall na výrobu hliníkových hrnců ve Mšeně u Jablonce nad Nisou, v Elektro-Praga a následně v Liazu. V době natáčení (2021) žil v Liberci. Projekt byl podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu statutárního města Liberec.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
