Dana Vaňková

"Byla to taková doba, kdy si lidé sdělovali, co se smí a nesmí. Já si vzpomínám na jeden takový okamžik s panem Krumpholcem, kdy on říká: 'Budou volby.' A my: 'No my nepůjdem, to nepůjdem.' 'To právě musíte, protože když děláte něco správného, tak abyste nebyli vidět, abyste nevyčuhovali, tak vy k těm volbám musíte. Vy se musíte obětovat a jít k těm volbám.' To bylo veliké utrpení. Šli jsme nakonec, abychom nevyčuhovali. Já jako prvovolička, dostala jsem růžičku, všichni mi tam rukou potřásali, pro mě to byl strašně nepříjemný zážitek. Volby byly povinné, my jsme tam museli jít a děkovali mi, že jsem přišla, i když jsem tam musela jít. To mám takový negativní zážitek. Růžička letěla hned do koše, i když za to nemohla. Dneska volit nemusíme, ale přesto to cítím jako občanskou povinnost. Dneska bych volby nevynechala, protože, teď budu citovat Karla Kryla, který říká, že o demokracii se musíme zasloužit. Musíme si ji pěstovat. Protože dneska ji máme a zítra tady být nemusí. A proto je potřeba chodit k volbám."

"Měli jsme i společenství, kde jsme jezdili opravovat kostely. Jelo se tam na týden o prázdninách. Nebo jsme jezdili na Kopeček na hřiště hrát tam volejbal nebo vybíjenou. A mě to natolik inspirovalo, ta práce s dětmi i s mládeží, ve farnosti bylo hodně holek, že budeme mít dětskou scholu. Nebyl, kdo by to vedl, tak mě tehdy oslovili a ta dětská schola vznikla. Scházeli jsme vždycky v pátek na nácvik zpěvu a potom jsme jezdili jednou za měsíc na výlet nebo na chaloupky. Na chaloupky jsme jezdili, protože nám to věřící lidé nabízeli. Nabídli nám, pojďte, přijeďte k nám, protože je potřeba tu víru udržovat v lidech i v mládeži. A protože děláte záslužnou věc, tak vám to poskytneme zdarma. Tak jsme toho využívali a jezdili jsme na takové předskautské tábory s tou scholou."