Irena Valášková

„Jednou jsme byly v Postřelmově. Ani nevím, jak se ti lidé jmenovali. Ti nám dali flintu. Ale jak ji přenést? Šly jsme samy dvě. Flintu jsme daly do gatí. Tehdy se nosily takové pumpky, tepláky. Cestou jsme potkaly četníky a ti se nás ptali, co tam děláme, že je noc. Řekly jsme, že se teprve stmívá a že jsme píchly kolo. Jak jsme je viděly, tak jsme schválně povolily ventilek a šly pěšky. Ale jak chcete s flintou v gatích chodit? Takže potom jak zašli, tak jsme ji daly přes kolo.“

„Měli zánět okostice a jeden ustřelené prsty. Maminka říkala, že jsou to chudáci, a tak je vzala. Udělali si bunkr ve slepičárně, kde byli ve dne, a v noci byli na seně na hůře. Kdyby něco, tak by utekli. Přes cestu byla škola a v ní byli ubytovaní Němci. Teď kde tu hlínu z bunkru dát? Dali jsme ji pod stromy a do hnoje a lidé se ptali, jak to, že máme tolik hnoje. Říkali jsme, že máme kozu. Píchali do toho a věděli, že je tam hlína. Tak jsme odpovídali, že jsme sázeli stromky. Tak to nakonec bylo dobrý.“