Maminka mu odpárala žlutou hvězdu a chodil s námi ven
Stáhnout obrázek
Dagmar Váchová se narodila 13. února 1938 v Praze do rodiny Prokopa a Stelly Domorázkových. Měla o čtyři roky starší sestru Janu. Tatínek byl zemědělský inženýr, vysokoškolský pedagog a člen Československé akademie věd. Maminka byla v domácnosti. Oba rodiče byli umělecky zaměření. Otec ve volném čase maloval a sochařil, maminka navštěvovala kurzy sochařství. Domorázkovi bydleli v Praze na Vinohradech. Rodová linie ze strany otce má židovské předky, ale rodinu za války před transportem uchránil farář František Dobiáš, když pozměnil křestní listy. Prokop Domorázek za války působil v odbojové skupině napojené na berounskou komunistickou buňku a v roce 1943 ho zatklo gestapo. Jen díky mnoha šťastným okolnostem nedostal trest smrti a přežil kruté zacházení v německých věznicích až do koce války. Stella Domorázková po čas věznění svého manžela zůstala se dvěma dcerami bez prostředků, přesto si v roce 1945 vzala do péče desetiletého židovského chlapce ze smíšené rodiny, který se na několik měsíců ocitl bez rodičů. Po válce Dagmařin otec vstoupil do KSČ v dobré víře ve spravedlivější společnost. V 50. letech byl ale ze strany vyloučen, protože odmítl uznat myšlenky sovětského agronoma Lysenka jako vědecké, dle tehdejší politické objednávky. Přišel také o práci pedagoga na vysoké škole zemědělské a byl vyloučen i z Akademie věd. Dagmar vystudovala střední zemědělskou školu v Mělníku. V den maturity, v roce 1957, pod vlivem oblíbené učitelky vstoupila do KSČ. Dálkově pak při práci vystudovala vysokou školu zemědělskou v Praze. V polovině 60. let se provdala a v roce 1968 porodila syna. Začátkem 70. let neprošla prověrkami, když nesouhlasila se sovětskou okupací, a byla vyhozena ze strany. Profesně se jí to naštěstí nedotklo. Po čtyřleté mateřské dovolené nastoupila do Ústředního kontrolního a zkušebního zemědělského ústavu na post kvalitářky. Po revoluci 1989 začala navštěvovat křesťanské společenství a následovala cestu víry. Dvacet pět let pracovala jako dobrovolnice pro lidi, kteří přežili holokaust. Byla jim duchovní a psychickou oporou.
