„Schovali jsme se do sklepa, najednou se ozval rachot, vyrazili dveře. Bouchli do zámku, a to se rozletělo. Ještě dovnitř do sklepa hodili granát. To byla klika, že to tam bylo stočené, takže se nás to nedotklo. Ale strach byl. Tak nás vytáhli ven. Byla tam maminka se sestrou, a ještě tam taky byla nějaká Zuzana, ty tam nechali. A jinak, pokud možno, tak ty lidi vyhazovali ven. Táta šel první, ten zmizel. Říkal jsem si, ten neumí německy. Vyšel jsem na ulici a už nikde nebyl. Ruce nahoru, Hände hoch! A už se šlo. Řvali a stříleli nám pod nohy. Strach. Šli jsem nahoru, a jak jsou ploty a zídky, sloupky, tak oni byli zády opřený o to a měli celou ulici v merku, viděli všechno, co se hnulo.“
„Když sem přišli Němci, to byl 15. březen 1939, tak to bylo snad nejvíc lidí venku. Bylo blbé počasí, mžilo, sníh padal. Oni přijeli s auty, pěší útvary, to nevím, kde se vzali. Hrad obsadili, tam byl Hitler, ten den, nebo druhý den. Koukal z okna, byl i zachycený na nějaké fotce. Lidi, když byli na kopci, tak házeli dolů lahve, aby se roztřískaly na silnici, na pneumatiky, a taková rodea.“
„Šli jsme, maminka šla pro mě vždycky do školky, a jak jsme šli, tak jsme spolu mluvili česky. Byly tam skupiny dětí, které jen hledaly záminku, aby někomu buď nabouchaly, nebo když tam šel kluk a mluvil česky, byl to Čech, tak po něm házely kameny, nebo ho zfackovaly, zkopaly a tak. To byla strašná verbež tohle, co tam dělali. Tyhle větší kluci, co už jim bylo čtrnáct patnáct šestnáct let, tak to už byli muži. Ty už to tam pak všechno demolovali.“
Vítězslav Tůma se narodil 9. června 1929 v Prušánkách na moravském Slovácku, kde strávil první roky života. Ve třech letech se s rodiči odstěhoval do Karlových Varů. Tam se stal v polovině 30. let svědkem útoků Němců na židovské obyvatelstvo. Situace v pohraničí postupně eskalovala. Poté, co začali rodinu Tůmových slovně napadat za to, že mluví česky, odstěhovali se do Prahy. Tam je zastihl 15. března 1939 počátek okupace. Během heydrichiády v červnu 1942 při pátrání po parašutistech provedli Němci u Tůmových domovní prohlídku. V posledních dnech války v květnu 1942 Vítězslav zažil boje mezi Němci a Čechy. Sám byl zajat německými vojáky. Později jej propustili, avšak brzy se znovu dostal do zajetí. Dva dny strávil v kunratické základní škole pod ostrahou. Nakonec vyvázl i se svým otcem bez zranění. Vítězslav Tůma zemřel v březnu roku 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
