Pavel Tučný

„Když jsme odmaturovali, tak asi za tři týdny všichni dostali povolání přes pracovní úřad, že se máme dostavit k lékařské prohlídce do Slezské ulice do školy. A tam bylo velitelství Technische Nothilfe. Přišli jsme tam, zavřeli vrata. Šli jsme tedy na Schwanz parádu, tedy na prohlídku, a tam nám řekli, že nám dají k dispozici telefony. ,Budete volat rodičům, řeknete jim, že vám mají dovézt ty a ty věci. Jste odvedeni do jednotky Technische Nothilfe.‘“ Tazatel: „Už vás nechtěli pustit?“ - „Ne, báli se, že bychom utekli. Takže takovýmto vychytralým způsobem - nejdřív jenom lékařská prohlídka, která tam skutečně byla. Takže nás tam takhle shromáždili.“

„Bylo to z potřeby, že po té starší generaci, která byla Němci likvidována, že my jsme vlastně směna, která musí nastoupit. My jsme si to takhle neříkali, ale to byl přirozený vývoj. Taková generační výměna. My jsme si říkali, že k tomu nějak musíme přispět. Bylo to nahrazení těch, kteří byli likvidováni, ale nějak jsme cítili, že my musíme nastoupit. Ten věk vás k tomu vede. Sedmnáct, šestnáct. Je v tom i kus romantismu, ale romantismu, který byl motivován nějakým vlasteneckým cítěním. To já se za to nestydím, to byla přirozená součást toho, co jsme v sobě nesli. Odpor vůči tomu německému, byli jsme o tom čím dál tím lépe informováni a i z naši strany to přerostlo v nenávist. To bohužel válka je erupce zla a to zlo vytváří to, co představuje lidská nenávist. To je přirozený projev.“

„Tam se vytvořila taková celá větší skupina, pak z toho vznikla četa a jejím velitelem byl Jiří Lédr. Ale my jsme nevěděli, že je to četa. Ona se tam prostě zachovávala určitá přísná pravidla konspirace. Byli jsme zapojeni do skupinky tří, čtyř lidí. Jseš prostě v organizaci, která se připravuje na ozbrojený odboj, současně vykonává zpravodajskou práci, a v téhle skupince jsme se vzájemně dostávali do styku a znali jsme se tak tři, čtyři.“