Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vladislav Trampota (* 1932)

• narozen 20. dubna 1932 v Karolinině Huti (dnešní Karolinka) na Vsetínsku

• otec Bedřich za války pomáhal valašským partyzánům

• rodiče v obci provozovali vyhlášenou cukrárnu, o kterou po roce 1948 přišli

• roku 1951 popraven bratranec Sigmund Bakala, člen odbojové skupiny Hory Hostýnské

• 5. září 1953 pamětník zatčen při pokusu o ilegální přechod hranice do Rakouska

• následoval desetiměsíční trest ve Vinařicích u Kladna

• v rámci věznění fáral do uhelného dolu

• po propuštění z vězení narukoval k Technickým praporům do Ostravy

• od druhé poloviny 50. let pracoval v brněnském Pramenu

• po roce 1989 soudně rehabilitován

• roku 1996 se společně s československými letci RAF setkal s britskou královnou Alžbětou II.

Komunisté mu popravili bratrance a rodiče připravili o prosperující podnik. Odpor k režimu jej nakonec dohnal až k pokusu o ilegální přechod hranice. Namísto svobodné Vídně však v éře československého stalinismu skončil v černouhelných dolech na Kladensku a následně u Technických praporů v Ostravě. „Byla to tvrdá doba. Komunismus, to je strašné zlo, u moci byla ta největší lůza,“ vzpomíná Vladislav Trampota.

Fašisti mě vytáhli a začali mlátit

Vladislav Trampota se narodil 20. dubna 1932 v Karolinině Huti (dnešní Karolinka) na Vsetínsku. Rodiče, Bedřich a Anastázie, v obci založili cukrárnu. Otec za první republiky nabyl cukrářské zkušenosti v Rakousku i Itálii a rodinný podnik se podle vzpomínek těšil široko daleko velké oblibě. „Táta byl velice poctivej, tak si představte, že nám nosili Slováci červené maliny v putnách a ty maliny se pasírovaly, aby tam nebylo ani zrníčko. Aby byla zmrzlina jako ve Vídni, poctivá.“ Díky věhlasu se cukrárně v rámci možností dařilo i za války. Trampotovi navíc chovali hospodářská zvířata, což jim pomáhalo válečné roky ustát. „Maminka pocházela ze selského stavu, a tak jsme chovali prasata, králíky... A mívali jsme i zabijačky, všechno jsme dělávali.“

Během druhé světové války otec poslouchal zakázaný Londýn a podporoval partyzány. „Nosil jim jídlo, maminka dobře vařila a vždycky se jim to nosilo.“ Přes vědomé riziko se rodina nedostala do větších konfliktů s přívrženci Třetí říše, ačkoliv nejednou k tomu měla blízko. „Fašisti jeli kolem naší cukrárny v otevřeném autě, měli jsme takovou zahrádku před domem, před tou cukrárnou, a já jsem začal po těch fašistech házet kamení. A teď oni vyskákali, ti esesáci, a říkali: ,My vás zlikvidujeme, my vám to tady všechno zrušíme!‘ Táta uměl německy i italsky. ,Všechno zrušíme, vystěhujeme vás a dům zlikvidujeme!‘ No hrůza. Přišla teta Marietta, začala mluvit německy, já jsem zalezl do rybízu, oni mě vytáhli, ti fašisti, a začali mě mlátit. A tak teta Marietta zachránila situaci.“

Chlastali a kradli hodinky

V dětství navštěvoval Vladislav Trampota Sokol a Skauta. Vychodil základní školu v Karolinině Huti a následnou měšťanku v sousedním Novém Hrozenkově. „Vzpomínám si, že chytili dva mladé lidi, kteří chtěli utéct na Slovensko k partyzánům. Tam se přecházely hranice přes Javorníky, přes hřebeny Javorníků na Slovensko. A oni ty dva mladé kluky chytili a pak jsme se museli celá měšťanka jít podívat – oni je oběsili. Na mostě přes řeku Bečvu, tam je pověsili a my jsme se museli jít podívat, jak tam visí. To bylo hrozné. Byla to hrozná doba. […] Pořád to vidím, jak tam viseli.“ Jednalo se o Václava Koňaříka a Oldřicha Neumanna, veřejná poprava proběhla 16. září 1944.[1] Vypjaté chvíle pak pamětník prožíval i na samotném konci války během osvobození Rudou armádou. „Měli jsme strach. Přijeli Rusi, stříleli do vzduchu, chlastali a kradli hodinky.“

Po základní škole se Vladislav Trampota po vzoru otce vyučil cukrářem. Jenomže rok 1948 předznamenal konec úspěšného rodinného podniku. „Jak přišli komunisti, tak se všecko znárodnilo, všecko odvezli, darebáci. Co to tátovi dalo práce… Cukrárna byla vyhlášená v Praze, v Brně… Měl tam šlehací stroj na melanže, všechno moderní. A když přišli komunisti, tak mu to znárodnili a odvezli všechny stroje. [...] Měl dva zaměstnance, ale komunisti napsali, že měl dvanáct zaměstnanců, lhali.“ Matku Anastázii pak komunisté nechali nadále prodávat ve znárodněné cukrárně, „tátu vyhnali a zametal ve sklárnách [v Karolinině Huti]“. Později otec Bedřich pracoval jako cukrář ve Vsetíně. „Tam bylo všechno to zařízení, které vybudoval. Ti komunisti byli strašní hajzli. A jsou pořád.“

Dělal jsem samé zmetky, pochopitelně

Odpor ke komunistické ideologii sdíleli i ostatní členové rodiny. „Táta vždycky říkal: ,Dobrej komunista je mrtvej komunista.‘“ Dodejme, že pamětníkovým bratrancem byl Sigmund Bakala, člen protikomunistické odbojové skupiny Hory Hostýnské, kterého komunisté v květnu 1951 odsoudili za velezradu a rozvracení republiky a 4. září téhož roku popravili na Pankráci. Jeho jméno dodnes připomínají pomníky v Praze, Uherském Hradišti a Chvalčově na Kroměřížsku.[2] Temná zkušenost s poúnorovým režimem nakonec přivedla Vladislava k myšlence z Československa utéct.

Po vyučení chvíli pracoval na soustruhu ve vsetínské Zbrojovce. „Musel jsem vstávat o půl čtvrté. Pochopitelně jsem na tom soustruhu dělal samé zmetky.“ V této době se také neúspěšně pokusil o ilegální překročení československé státní hranice. Stalo se tak 5. září 1953 a cílovým místem byla Vídeň, kde žila zmíněná teta Marietta, otcova sestra. Připomeňme, že počátkem padesátých let byly v některých úsecích československé státní hranice položeny nášlapné miny[3] a kromě ozbrojených pohraničníků území střežily – bez jakékoliv výstrahy – dráty vysokého napětí (4000–6000 V).[4]

Byl hlad, sbíraly se drobečky

Pokus o útěk však zmařila hlídka Pohraniční stráže. „Dostával jsem hroznou nakládačku, tekla mi krev. Oni mi vymlátili zuby. To byly takové zrůdy...! Lidské zrůdy. Úplně obyčejní gauneři. […] Na hranicích, když mě lapli, tak mě svázali a poznal jsem, že jedu směrem k Bratislavě. Pak mě zavezli na tu vyšetřovnu a tam mě mlátili. Sebrali mně zlatý řetízek a pak mě v Bratislavě zavřeli do toho Sing Singu.“ Následoval výslech. „Dali mně okovy, svítili na mě světlem a musel jsem všechno vyndat z kapes.“ Za pokus opustit Československo byl Vladislav Trampota odsouzen na deset měsíců. 

Trest si odpykal ve Vinařicích u Kladna – věznici při černouhelných hlubinných dolech. I tam se pamětník setkával s násilím. „Fáral jsem 500 metrů pod zemí a našli u mě anglicko-českej slovník. Tak mě začali mlátit a říkali: ,Kdo ti to dal?‘ – ,Jsem to našel,‘ řekl jsem. Tak jsem dostal korekci,“ vzpomíná Vladislav na zacházení s vězni v éře stalinismu a dodává: „Bylo to tvrdé, byl hlad, sbíraly se drobečky.“ Po desetiměsíčním trestu následovaly dva roky u Technických praporů (TP) v Ostravě.[5]

Věděli, že jsem antikomunista

Služba u TP byla oproti věznění podle vyprávění mnohem snesitelnější. „Měl jsem štěstí. Napřed jsem byl v Ostravě. Tam byl kapitán Gavalér, on neuměl dohromady ani číst. Já jsem tam dělal písaře a kluci pracovali na palpostech kolem Ostravy, v Bělském Lese. Dělal jsem pošťáka a chodil jsem pro peníze, které vydělali, jinak jsem tam byl jako písař. Měl jsem i služební pistoli. A když jsem šel pro ty peníze, tak jsem potom chodil do kaváren, pochopitelně.“

Po skončení základní vojenské služby u TP začal Vladislav pracovat v brněnském podniku Pramen, kde se postupem času vypracoval na obchodního zástupce. Navzdory skutečnosti, že byl v minulosti trestán, se v práci nesetkával s šikanou ani s tlakem na vstup do komunistické strany. „Věděli, že jsem antikomunista, a nechtěli to nikdy,“ dodává pamětník. V Brně také zažil srpnovou okupaci v roce 1968. Později se začal angažovat ve výtvarném umění. Navázal kontakt s brněnskou akademickou malířkou Jiřinou Hartingerovou, se kterou spolupracuje dodnes (2021). „Dělali jsme jarní salon, předvánoční salon... A vždycky jsme byli velice úspěšní.“

Dáma první třídy

Listopadové události 1989 prožíval Vladislav Trampota „s velkým obdivem. Bylo skvělé, že se to stalo. Vždyť to bylo něco hrozného, ten komunismus, kolik lidí se vyvraždilo. Vyvraždili, umučili. U moci byla ta největší lůza. Co dělali s lidma... […] Byla to tvrdá doba, komunismus, to je strašné zlo.“ Po revoluci byl za své odsouzení soudně rehabilitován. V roce 1996 pamětník pomáhal organizovat setkání československých válečných letců z řad RAF s britskou královnou Alžbětou II. během její návštěvy Brna.

„Nikdy jsem v Brně neviděl tolik lidí, jako když přijela královna Alžběta – všude plná okna.“ U audience, které se tehdy účastnil i Václav Havel, byl pamětník osobně přítomen a setkání v něm zanechalo hluboký dojem. „To byla dáma první třídy, to se nedá srovnat,“ vzpomíná závěrem. V době natáčení rozhovoru (2021) žil Vladislav Trampota stále v Brně, kam se přestěhoval v padesátých letech za prací z rodného Valašska.

 

[1] Podle dizertační práce historika Vladimíra Černého. K 1. 6. 2021 dostupné z: https://is.muni.cz/th/uwb5y/Kopie__2__-_PROTIPARTYZANSKE_OPERACE_NACISTICKEHO_BEZPECNOSTNIHO_.pdf

[2] k 1. 6. 2021 dostupné z: https://www.vets.cz/vpm/sikmund-zimund-bakala-2423/

[3] k 1. 6. 2021 dostupné z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/Pohranicni-straz_pdf.pdf

[4] k 1. 6. 2021 dostupné z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/Zelezna-opona-v-Ceskoslovensku_pdf.pdf

[5] Nejpozději k dubnu 1954 byly zrušeny jednotlivé Pomocné technické prapory (PTP), „politicky nespolehliví“ branci pak nadále nuceně pracovali u Technických praporů (TP). Ostravský TP byl zrušen v prosinci 1958. Více k problematice (P)TP například ve studii vojenského historika Jiřího Bílka, k 1. 6. 2021 dostupné z: https://www.policie.cz/soubor/pomocne-technicke-prapory-pdf.aspx