PhDr. Jiří Tichota

„Pátého května začala střelba v Praze. Tak lahovičtí muži postavili barikádu na mostu přes Berounku, a to ze dvou důvodů. Jednak vlastně bránila tomu, aby Němci utekli z Prahy na západ. Ale smyslem byla spíše opačná věc, totiž že Němci povolali nějaké tankové divize ze západu, aby přišly potlačit Pražské povstání, a zdržovala je barikáda, na které se lidé s několika puškami snažili zabránit, aby se Němci dostali do Prahy. To neuvěřitelné na tom je, že když potom tu barikádu rozstříleli, také rozstříleli byt, ve kterém jsme bydleli, tak ten velitel esesácké skupiny nechal osmého května v noci popravit všechny muže v Lahovicích. O tom se málo mluví, proto o tom mluvím já.“

„Můj tatínek byl v jednapadesátém roce nebo v padesátém zavřen bez udání důvodu, jak se to tenkrát dělalo. Byla vytvořena taková protistátní skupina z toho, že on pracoval tehdy v odchytu zvěře. To byl státní podnik pro export zvěře. A tam k něčemu došlo, tatínek byl zahrnut do těch obviněných. A aniž nám rodině bylo vůbec co řečeno, tak tatínek nepřišel z práce domů. Moje maminka měla velké srdeční problémy, byla v domácnosti a nemohla pracovat, a ta se pochopitelně snažila, když její manžel – můj tatínek – nepřišel domů, tak se snažila zjistit, co se stalo. Oni jí zapřeli, že ho zatkli, víc jsme se nedozvěděli. V práci řekli, že nevědí, co s ním je. Takže půl roku celá naše rodina – my malé děti, já a sestra Jiřina – jsme žili s tím, že maminka se snažila vypátrat, co je s otcem. Neměla z čeho žít, protože byla v domácnosti, nepracovala a měla na krku dvě malé děti. Pak jeden známý mého tatínka – advokát – nějakými cestami, tenkrát v 50. letech to bylo nebezpečné, zjistil, že otec byl zatčen, chystá se s ním nějaký proces, s celou takovou skupinou. Byl zavřen v Řepích a mamince se postupně podařilo se dopracovat k tomu, že jí to potvrdili. A jednou za dva měsíce jsme měli možnost otce navštěvovat ve vězení.“