Jan Syrovátka

„Já jsem jako kluk věděl, že v šuplíku jsou nějaké medaile. Věděl jsem, že tam je maminčina medaile a věděl jsem, že tam je tatínkova medaile. Tatínek po té válce za tu odbojovou činnost dostal nějakou medaili, možná i dvě, nejsem si jistý, dneska jsou pravděpodobně někde v Brně v nějakém muzeu. A maminka měla taky medaili, a to já jsem nevěděl za co. A moc o tom nemluvila, až jednou jsem tady uklízel podkrovíčko malého domečku, který tady stával, a vypadlo na mě tohleto a máma mi to pověděla. Už jsem byl dospělý, tak se přiznala, že na konci války, když začalo pražské povstání, ona pracovala jako zdravotní sestra u pana doktora Valšíka dole ve Vysočanech. A teď se střílelo a doktor Valšík ji potřeboval, se s ním domluvila, že bude pomáhat v té nemocnici, která je tam zmíněná, trošinku nevím, jestli to byla ta lékárna, kterou tady zmiňuji, prostě s těmi léky, které byly k dispozici, se potřebovala dostat skrze tu německou uzávěru a jak to udělat? Měla uniformu Hitlerjugend, to je něco jako třeba pionýři v socialismu nebo skauti dneska, ale Hitlerjugend byli od slova Hitler, byli to Hitlerovi chlapci, ještě nezletilí kluci, kteří se cvičili ve zbrani a byli všude, kde byly německé posádky. Tak moje maminka získala uniformu jednoho člena Hitlerjugend, protože oni se toho zbavovali, zahazovali to, chtěli válku, nechtěli být identifikovaní. A oblečená za kluka, jenže maminka měla krásné dlouhé vlasy, tak se nechala ostříhat a přes německou uzávěru přecházela na tu stranu, kde byli povstalci. No a mě úplně mrazí ještě teď, když si vzpomenu, že jí mohli Němci střelit, že poznali, že to není jejich člen a mohli jí prásknout taky ti z těch barikád, protože viděli tu uniformu. Maminka to přežila a dostala za to vyznamenání.“