Petr Sýkora

* 1952

  • "Jeden čas už bylo veselo a dobré. Potom, jak je to. Rozprchlo se to na všechny strany, protože Ceausescu říkal, že každý má být školovaný a každému dá práci, aby pracovali. A odtamtud to pošlo všechno, že došly všechny vesnice, a nejenom české, ale i rumunské jsou prach. Mládež a všechen lid odešel do měst. Sebemenší školu si udělal, ale odešel, aby nezůstal u ocasu kravského. Lepší šel do města."

  • "To nám vždycky napráskal, učitel Fábri. Zůstával tady ve škole. Akorát viděl, když jdeme do kostela. Vždycky jsme přišli v pondělí ráno do školy. Zakazoval nám, abychom chodili do kostela. Kteří jsme šli do kostela, tak k tabuli na kolena, modlit, měl prut a práskal nás. Říkal nám: 'Vy zatracení kašpárkové, já z vás vyženu toho Pána Boha!' Doma jsem byl bit, že jsem nechtěl jít do kostela, ale musel. Ve škole jsem byl bit, že jsem byl v kostele. Tak jak to mohlo být lepší?"

  • "Otec vyprávěl, že sem přišel strýček jeho táty, furt nějaký strýček Matěj z Čech s třemi chlapci. Přišli jako nejposlednější. Tady je odměnili polem za vsí, ale žádný nevěděl, co tam je. Bylo tam jen trní, ale on to s těmi svými chlapci vypucoval, tak viděli, jaká je tam rovina, tak začali nadávat. Že je to vinitur [příchozí]. Že přišli nejposlednější a dostali nejlepší pole. Ale oni [lidi z vesnice] říkali, že ten děda starý měl podplatit vedoucí, ale já bych tomu baš [právě] nevěřil. On to byl švec. Říkali ale, že mohl dát některému vedoucímu boty, to nevím. Ale že jim dal kořalku, to nemá být odkud pravda. Protože přišli sem a neměli odkud. Neměli slívy nasázené, jabloň, neměli nic. Tak odkud on mohl někomu něco dát, utrácet? Ale byla zlost, tak jim to zřídili tak."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumice, 16.09.2023

    (audio)
    délka: 01:35:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za ministrování nás učitel bil prutem a nazýval kašpárky

Vlevo s akordeonem Petr Sýkora, Šumice, 60. léta
Vlevo s akordeonem Petr Sýkora, Šumice, 60. léta
zdroj: archiv pamětníka

Petr Sýkora se narodil 1. ledna 1952 v české vesnici Šumice v rumunském Banátu, do rodiny Matěje a Anny Sýkorových. Jeho předci sem údajně přišli z obce Volduchy na Rokycansku ve 20. letech 19. století. Pamětníkův otec jedno období vykonával povolání lékařského asistenta v sousední vesnici Lapušník (Lăpușnicel). Petr Sýkora v rodné vesnici vychodil čtyři třídy a ministroval ve zdejším římskokatolickém kostele, za což jmenovaného a další ministranty učitel fyzicky trestal a zesměšňoval. Další čtyři ročníky absolvoval v Lapušníku a od 17 let, prakticky celý svůj život, pracoval v dřevařském závodě ve vesnici Borlovenii Noi. V 18 letech narukoval do rumunské armády, aby splnil povinnou vojenskou službu. Zde vstoupil do komunistické strany, avšak stranickou legitimaci měl podle svých slov zahodit po návratu domů a nijak se politicky neangažoval. V roce 2002 odešel do penze a nadále zde hospodaří. V době natáčení (září 2023) žil v Šumici.