Jan Svoboda

* 1977

  • "Když začalo bombardování v Kosovu, tak se zhoršila nálada místních obyvatel a začala tam demonstrace. My jsme měli za úkol střežit ten most. A tenkrát demonstranti věděli, že tam jsou vojáci a hlídají most, tak se na nás vydali. Prostě šli po nás. Nějakým způsobem jsme se schovali do BVP, najednou jsme slyšeli, jak do nás střílí. Byl to strašný rachot v tom BVP, když do pancíře naráží střely. A začali po nás házet zápalné láhve. Potom jsme volali vysílačkou, co máme dělat. Protože jsme tam byli dvě BVP a v každém bylo, do BVP se vejde maximálně deset lidí, takže nás tam bylo třeba sedm nebo osm, nevím, přesně si nepamatuju, kolik nás tam ten den bylo. A byli jsme na každé straně mostu dvě BVP, takže dvě BVP dohromady. A oni řekli, že máme opustit ten prostor, protože jsme se neměli možnost vůči tomu davu jak bránit. V našich očích to byli neozbrojení lidé, že by šel dav a každý měl v ruce samopal, to tam nebylo.“

  • „Asi nejhorší, co jsme tam viděli, bylo, předpokládám, že to bylo ženské tělo, protože byly vidět vlasy, ty tam byly pořád na těch tělech, i třeba oblečení, sukně byly vidět a tak. Takže bych řekl, že většina těch těl byly ženy. Jedna žena měla pozvolna rozkročené nohy a mezi nohama měla dvě malé lebky. Jenom hlavy. Prostě jenom dětské hlavy.“

  • "Naším úkolem bylo, když jsme tam byli my, protože tam bylo všude zaminováno, tak nám tam nějakým způsobem odminovali takový malý prostor. Tam přijel speciální stroj, který to odminoval. Takže nám tam odminovali nějaký prostor. Byla tam taková spadlá mešita a u mešity my jsme měli udělaný… postavili nám tam polní stan, kde jsme přespávali. Myslím si, že jsme tam byli asi pět nebo šest týdnů. Kus od té mešity, kde tenkrát měli postřílet ty lidi, měl být někde hromadný hrob. Takže tam přijelo několik doktorů z několika států, ti se přes den snažili hledat lidská těla. Samozřejmě potom ten hromadný hrob našli a začali odtud vyndávat ostatky těch lidí, kteří tam byli několik let. Vzhledem k tomu, když člověk zemře, tak má nějakou váhu. Řeknu třeba, že když člověk měl 80 kilo, a když ho dám do země, tak za dva roky z něj nebude nic. Ale tady, jak byl ten hromadný hrob, jak byli ti lidi na hromadě namačkaní, tak prostě ti lidi měli třeba 50 kilo. Ten, kdo měl 80 kilo, tak po těch asi sedmi letech nebo kolik tam byli v té zemi, tak to tělo mělo pořád ještě docela dost té tkáně. Byla to taková rozkládající se tkáň, strašně to smrdělo. Ty tkáně se roztékaly a všude tekla taková hnusná voda z toho, jak se ta těla vyndávala, tak tam byly úplně kaluže té smradlavé vody. Venku bylo 35 stupňů a doktoři přes den ta těla vyndávali. Každé tělo dávali zvlášť do pytle. A byly tam přistavené chladicí boxy a do těch chladicích boxů se dávala ta tlející těla. A vždycky když už bylo několik těch těl, nevím, už si přesně nepamatuju, v kontejneru, a už tam byli nandaní ti lidi, tak jsme potom jezdili ozbrojené doprovody do Sarajeva. Tam jsme jeli v BVP, normálně jely náklaďáky, které vezly ten kontejner, to byly ty UN bílé kontejnery. A my jako SFOR jsme je doprovázeli s BVP, normálně ozbrojení, a vezla se ta mrtvá těla do nějaké asi nemocnice nebo co to tam bylo, kde dělali pitvy těch těl a zjišťovali, jestli ti lidi opravdu pocházeli z té vesnice a z toho koncentračního tábora Omarska.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 29.09.2022

    (audio)
    délka: 01:39:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 27.01.2023

    (audio)
    délka: 34:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všude byly miny. Ze začátku jsme se báli, ale člověk si zvykl

Jan Svoboda, 1999
Jan Svoboda, 1999
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Svoboda se narodil 6. května 1977 v Borovanech na Českobudějovicku, kde i vyrůstal. V roce 1994 se vyučil kuchařem a v roce 1996 absolvoval základní vojenskou službu v Českém Krumlově. Po vojně pracoval v místě bydliště v továrně Borges jako řidič vysokozdvižného vozíku. Poté se rozhodl, že půjde do mírové vojenské mise pod vedením NATO. Po úspěšném přijímači a důkladném proškolení a výcviku odletěl v březnu 1999 na vojenskou mírovou misi SFOR II do Bosny a Hercegoviny. Zde byl zařazen jako řadový voják 3. mechanizovaného praporu českého kontingentu a byl zde celý jeden rotační cyklus až do října 1999 na vojenské základně Bosenská Krupa. Během mise se jeho jednotka podílela na předcházení pokusů o narušení mírotvorného procesu v zemi, sledovala dodržování Daytonské mírové dohody etnickými armádami a monitorovala tyto armády, plnili úkoly strážní služby. Podílel se na ostraze specialistů při exhumaci masového hrobu nedaleko zajateckého tábora Omarska. Po návratu z mise pracoval v letech 1999 až 2002 jako dělník v továrně Borges a v srpnu roku 2002 nastoupil k Policii České republiky. V roce 2017 se oženil s Michalou Bohdalovou, narodily se jim dvě dcery. V roce 2023 žil v Borovanech.