Petr Švestka

„Věděl jsem, že bude problém, zatkli kamaráda. Tak jsme všechno schovali, odklidili psací stroj, zbylo tam jen pár věcí, co jsem maloval. Přijel jsem z víkendu, a po pěti minutách bouchání na dveře. Přijela policie. Měli jsme dvoje dveře, otevřel jsem jedny, ale nechtěl jsem je pustit dál. Byl jsem dobře vyškolený, od starších chartistů jsem věděl, na co máme právo. Jenom jsem stihl říct: 'Na to nemáte právo, ukažte mi...' a už jsem měl železa.“

„Když jsem potom seděl ve vazbě v Litoměřicích, četli jsme knížky. Byla tam spousta ilegální literatury – od Škvoreckého po polské překlady, které jsem ani neznal. Úžasné věci. Asi platí, že pod svícnem je největší tma. Nejspíš si říkali, že v komunistické věznici nemůže být nic závadného, a nikdo to nekontroloval. V době, kdy byly normální knihovny probrané a v likvidaci, měli ve vězeňských knihovnách úžasně zajímavé knihy."

„Jedna z mých prvních grafických prací byla občanka, kterou jsem Jindrovi vyrobil. Užité umění, spousta ruční práce. Vyměnil jsem fotku a šroubováčkem vyrazil razítko. Jeli jsme tenkrát s Jindrou do Brna za Carol. Já jsem ji šel vyzvednout. Okamžitě jsme si všimli, že se na nás nalepili fízlové. Bylo to jako ve filmu Jamese Bonda. Nastoupili jsme do trolejbusu, za námi fízl. V poslední chvíli jsme vystoupili, on zůstal uvnitř a odjel. Mysleli jsme si, že jsme je setřásli. Ale najednou koukáme, a tam další.“