Miroslav Střída

* 1936

  • „Byl jsem tam s mámou. Máma byla ve strašném zdravotním stavu a chtěla za každou cenu jet, když nám to povolení dali. Tam jsem viděl poprvé, jak tátovi vyhrkly slzy do očí. Působil na mě: ‚Dělej všechno a dobře a opatruj mámu. Nechci se toho dožít, abych já přišel a ona byla v hrobě.‘ To mně opakoval během návštěv snad pětkrát. Máma vypadala špatně a bylo to takové podělané, že jsme ani neměli možnost se na cokoli soustředit, protože máma vypadala špatně a táta z toho byl vedle. Takže to byla návštěva nenávštěva.“

  • „Když nás vystěhovali, tak jsme pak dělali v železárnách. Poprvé pro tátu přijeli do železáren. Byl tam do večera do půl sedmé a doma potom říkal, že je vedený jako svědek, ale počítá, že to bude co by dup a přijdou pro ně a všechny je semelou a udělaj z nich řezanku. Do čtrnácti dnů ho zatkli a udělali tady čoro moro. Všechno obrátili vzhůru nohama. Zbraně, peníze, já nevím, co všechno hledali. My jsme byli s tátou v práci a já jsem přišel domů a tady seděla babička a moje máma a obě brečely. Všechno převrácený vzhůru nohama. Gauč rozpáraný, polštáře rozpáraný, postele převrácený. Neuklidily to, prostě byly úplně mimo, co tady ti grázlové všechno udělali. Už když jsem šel domů, tak jsem potkal lidi a ti se chytli za hlavu: ,Chlapče, hrůza, u vás byly tři sedany a několik chlapů v kožených kabátech.‘ Tak už jsem věděl, že tady něco bude, ale co tady bylo, to jsem žasl. Pochopitelně sebrali knihy, fotografie a co se dalo.“

  • „V padesátým pátým přišel soupis, likvidace ztrátového, neproduktivního zemědělského závodu – vystěhovat. Vystěhování mělo proběhnout na Osoblažsko, táta jim ale na okrese sdělil, že jeho matka nemá důchod a z čeho bude žít a jak se o to kdo postará. No nikdo. Okres zařídil trojsměnu a my jsme se dostali do takového domu, který vlastnil jen otec po své babičce. Tudíž máma tam neměla spolumajetnost, a když tátu zavřeli, tak tohleto vyletělo komínem a já jsem to pak za komunistů musel koupit, když jsem tu chtěl bydlet. Když máma zemřela a za pět měsíců táta, tak mně zůstala babička a ta mě prosila, ať to koupím, že je to za její věno. Tak jsem to koupil.“

  • „Táta potom neměl peníze. Od roku 52 musely jít veškeré tržby do banky na konto, které spravoval národní výbor. Třeba za mléko se běžně platilo v hospodě a všechno to pak přišlo na konto v bance, že nám nesmí dát do ruky peníze. Tudíž měli peníze a my jsme neměli nic. Nebýt dvou různých kamarádů, té bývalé služebné a babičky ve Vojnicích... My jsme vyrůstali v takové situaci, že nebylo na chleba, nebylo na jídlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústín, 14.05.2015

    (audio)
    délka: 01:50:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 24.03.2023

    (audio)
    délka: 02:04:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Připravte se, že budeme někomu pucovat škarpále a zadky

Miroslav Střída na vojně
Miroslav Střída na vojně
zdroj: archiv pamětníka

Miroslav Střída se narodil 1. března 1936 v Ústíně na Hané. Rodina v obci vlastnila největší hospodářství s 24 hektary orné půdy. Během kolektivizace zemědělství vytrvale odmítala vstup do jednotného zemědělského družstva (JZD). V roce 1955 jim hospodářství sebrali a rodinu z něj vystěhovali. V kavárně Národního domu se otec pravidelně scházel se skupinou lidí kolem Dr. Ing. Ladislava Kameníčka, která organizovala ilegální zemědělskou stranu. Jejím účelem mělo být zapojení se do politiky po pádu komunistického režimu. Státní bezpečnost (StB) však její členy zatkla a v květnu 1960 v procesu Dr. Ing. Ladislav Kameníček a spol. je odsoudili k mnohaletým trestům. Miroslav Střída starší dostal devět let, ale po dvou letech ve vězení zemřel na neléčené onemocnění cév. Kvůli třídnímu původu měl potíže i jeho syn Miroslav Střída mladší. Neměl možnost vystudovat žádnou školu a zpočátku ho několikrát vyhodili ze zaměstnání. Po pádu komunismu dostal v restituci zpět rodinné hospodářství. To ale JZD během dlouholetého užívání zcela zdevastovalo a do dnešních dnů ho pamětníkův syn postupně opravuje. V době natáčení žil Miroslav Střída mladší stále v Ústíně.