„Nějak se to udělalo. Nejprve se musely zaházet díry po bombách. Jeden druhému pomáhal, protože pole byla hodně rozbombardovaná. Koně nám zůstali všelijací. Ty dobré vzali buď Němci, anebo Rusové. Takže jsme měli tenkrát koně, kteří byli tak slabí, že na poli padali a museli jsme je zvedat.“
„V pětačtyřicátém byla stařenka v kostele a přežila tam celou frontu. Němci si udělali na kostelní věži kulometné hnízdo a Rusové na ně stříleli. Věž byla dost rozstřílená, ale zůstala stát. Selské stodoly, které byly kolem, hořely, protože Rusové tam všude házeli granáty. Dým se valil i do kostela. Stařenka ještě s jednou paní utekla na faru. Farář s kuchařkou a dalšími lidmi byli schovaní ve sklepě. Stařenka vždycky vyprávěla, jak tam tenkrát přišel první Rus. Chtěl vodku. Pan farář řekl kuchařce, aby mu dala víno. Rus začal sprostě nadávat a rozmlátil starý psací stroj, který tam měli. Vzal ho, hodil s ním o zem, až se mašinka rozsypala.“
„Byla krize a my jsme neměli co jíst. Táta kupoval uhlí na dluh, abychom měli čím zatopit. Byla strašná bída. V roce 1938 chtěl jít pracovat do Německa. Hitler a jeho lidé řekli, my vás vezmeme, ale musíte se dát do NSDAP. Tak můj táta vstoupil do NSDAP. A pak pracoval v Německu. Za první výplatu, kterou poslal, jsme koupili krávu a největší bída byla zažehnána. Mléko bylo, máslo bylo. Kousek pole jsme taky měli, takže i chleba byl.“
Josef Stříbný se narodil 26. srpna 1933 v Kobeřicích na Hlučínsku. Měl čtyři bratry. Jeho otec Alfons byl kolářem. Vedle řemesla rodinu živilo menší hospodářství. V době hospodářské krize zažili bídu a hlad. Po mnichovské dohodě se Kobeřice staly součástí Třetí říše. Otec vstoupil do NSDAP, aby mohl pracovat v Německu a lépe tak uživil rodinu. S firmou, která dělala pro německou armádu, zřejmě stavěl koncentrační tábory v Pobaltí. Josef Stříbný musel nastoupit do německé školy. V dubnu 1945 byl svědkem příchodu Rudé armády a bojů s německými jednotkami. Ruští vojáci pak zabrali jejich dům. Po válce hrozil rodině odsun do Německa. Za trest, že pracoval pro Němce a byl v NSDAP, musel otec rok pracovat při odstraňování válečných škod v Baťově továrně ve Zlíně. Pamětníkův nejstarší bratr byl krátce před příchodem fronty odveden a strávil půl roku v ruském zajetí. Po válce se stalo Hlučínsko opět součástí Československa. Josef Stříbný se vyučil tesařem a pracoval na různých stavbách. Podílel se například na budování Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě nebo na výstavbě sádrovcového dolu v Kobeřicích. Měl pět dětí a celý život prožil v rodné vesnici.
Skupinové foto mužů z Kobeřic, kteří mezi válkami pracovali v Německu, úplně vpravo Alfons Stříbný, otec pamětníka, dole vpravo Vilém Rycka, švagr Alfonse, později spolu byli i ve válce ve stejné jednotce
Skupinové foto mužů z Kobeřic, kteří mezi válkami pracovali v Německu, úplně vpravo Alfons Stříbný, otec pamětníka, dole vpravo Vilém Rycka, švagr Alfonse, později spolu byli i ve válce ve stejné jednotce
Vojáci na ruské frontě, 2. světová válka, úplně vpravo Paul Mrovec, bratr pamětníkovy matky, ročník 1914, na ruské frontě byl 5x raněný, z výcviku Čsl. armády šel rovnou do 2. světové války
Vojáci na ruské frontě, 2. světová válka, úplně vpravo Paul Mrovec, bratr pamětníkovy matky, ročník 1914, na ruské frontě byl 5x raněný, z výcviku Čsl. armády šel rovnou do 2. světové války
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
