Eva Stodolová

„No tak moje matka, ta měla napřed za války, měla namířeno na sebevraždu, a sice z bezpečnostních důvodů. Když otce zavřeli, když ho sebralo to gestapo, teda to podruhý, tak říkala, že na ni přijdou a že ona by nevydržela to jejich mučení a že by asi mohla něco prozradit. Že se toho bála, aby něco neprozradila. Tak měla doma nějakej jed, nějaký snad, já nevím, co to bylo, ale asi něco, co rychle účinkuje, ale to my jsme nevěděli, samozřejmě.“

„A tak otec potom ještě taky za války se dostal do vězení znova, protože samozřejmě zase ve svý činnosti, tý odbojový, pokračoval. No a zase se to nějak provalilo, protože oni vysílali zprávy, oni si posílali vlastně zprávy s Londýnem. To znamená, že tady odsaď se vysílalo, no a zase ten Londýn zase vysílal k nám. A oni byli ti, co obstarávali tu vysílačku, tak to byli právě ti parašutisti, který se sem dostali, nebo i vojáci snad, kteří ještě vyšli teda z tý československý naší armády, tak měli to spojení s Londýnem. No, a tak ty vysílačky, ty vysílačky se musely stěhovat, protože Němci zaměřovali. Měli takový auto, na kterým, možná že jste to někdy viděli v nějakým filmu, na kterým byl takovej nějakej jako kruh nebo jak bych to řekla, takový, jako bývá na televizi, takový ty kruhy na střeše, tak něco podobnýho. A oni s tím jezdili a vlastně zachytávali ty signály, odkud to vychází. Takže jednak to vysílání nesmělo trvat dlouho a zadruhý se stejně musely měnit ty místa. Tak se vysílalo právě v Modřanech z několika míst, třeba na Třetích Babech od Skálů, nebo myslím v Komořanech od Sejkorů, u nás taky se nějak vysílalo. A měli jsme tam někde nějakou vysílačku zazděnou. Já to pořádně ani všechno nevím, jak to bylo. Ale zkrátka se na tohleto přišlo, na tuhletu skupinu, a přišlo zatýkání.“