„Brzy nato nám v Bohosudově vyřídili, že půjdeme do té šroubárny. Tam jsem byla s Pavlou a asi ještě tři sestry tam byly. Mně se tam velice líbilo, protože to byl pro můj duchovní život nejlepší čas. Dělaly jsme tam takovou jednotvárnou práci, takové šroubky, činnost, na kterou jsme nemusely myslet. Špinavé jsme byly jako montéři. To jsme se bály na sebe sáhnout, ale myšlenky mohly být dobré, a tak na to vzpomínám, že to byl nejhezčí úsek toho života, v klidu, v klášteře.“
„Já jsem do kláštera nastoupila s tou chovankou v Napajedlích u sester sv. Kříže a tam jsem dělala rodinnou školu a tak to na mě působilo, že se mě jednou sestřičky zeptaly, a co budeš dělat potom, a já jsem řekla, že půjdu do kláštera. Tak jsem nastoupila do Kroměříže, to bylo 21. listopadu. Zůstala jsem tam do března, to byla předvýchova, kandidátka. Jelikož jsem měla rozdělanou rodinnou školu a nebyla dokončená, jeden rok to byl, tak padlo rozhodnutí, že mě dají do dietní školy do Ostravy, to byla vyšší škola výživy, byla jednoroční. Další studium bylo na dietní škole v Brně. Tam jsem dělala školu necelý rok. Když jsme měly ukončit rok, tak nás jako ovce odvezli. Bydlela jsem tam v takové hezké rodinné vilce, kde bylo asi jenom šest sester, učili nás na housle, na klavír. Jednoho dne jsme přišly ze školy domů a už byl domek obklíčený vojáky. Vešly jsme tam a již jsme nemohly ven, bylo to kruté.“
Marie Štiková, rozená Chytilová (později S. M. Klementa), se narodila 23. listopadu 1927 na Prostějovsku jako třetí z devíti dětí. Navštěvovala rodinnou školu Milosrdných sester sv. Kříže v Napajedlích. Do této kongregace bez vědomí rodiny vstoupila. Studovala vyšší školu výživy v Ostravě a dietní školu v Brně. Spolu s ostatními byla odvezena do kláštera v Bohosudově, kde sestry pracovaly ve šroubárně. Po zprávě, že kandidátky budou muset od sester odejít, se 11. března 1951 všechny narychlo staly novickami; Marie Štiková dostala řeholní jméno S. M. Klementa. Pět sester přeložili do Kladna, později tam zůstaly dvě, ona a S. M. Ema - Jiřinka Kuželová. Žily spolu až do důchodu a jezdily za sestrami do Broumova, na nátlak církevní tajemnice však musely odejít do civilu. Celou dobu se snažily zachovávat pravidla řeholního života. Marie Štiková v nemocnici dokončila zdravotní školu a pracovala v mléčné kuchyni a na ušním oddělení. Asi pět let před důchodem odešla spolu s Jiřinkou Kuželovou pracovat do kojeneckého ústavu v Kladně-Rozdělově. Vdala se - její manžel byl vdovec se čtyřmi dětmi. Žili spolu pětatřicet let až do manželovy smrti. Jedna z vnuček je řeholní sestrou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
