Hrabě Zdeněk Sternberg

„Když objevili skrýš těch atentátníků v Resslově ulici v kostele svatého Cyrila a Metoda, tak mi (kamarád Malý) řekl: ‚Půjdem se tam podívat.‘ Tak jsme šli v ten den, kdy se odehrál boj mezi atentátníky a těmi esesáky, kteří to tam oblehli. My jsme se k tomu ovšem nedostali, protože to bylo všechno policií zavřené, a šli jsme zezadu na Moráň a odtamtud uličkami jsme se dostali přímo až do Václavské ulice, která přímo ústí k tomu kostelu. A tam byla v prvním poschodí kancelář Společenstva stavitelů hlavního města Prahy. Přítel Malý znal toho tajemníka, ten nás pustil dovnitř, takže jsme stáli u okna a celou tu akci jsme tam sledovali. Takže na to si vzpomínám, jak tam pouštěli vodu, a prostě ty známé věci, jak se to dobývalo.“

„Toho jsem se zúčastnil, protože jsem se dozvěděl mezi studenty, to bylo samozřejmě obecně známé shromaždiště u ‚techniky‘ na Karlově náměstí. A pak se šlo, tisíce, obrovský průvod směrem na Hrad. Za Malostranským náměstím byla uzavřená ulice, a tak jsme se obrátili a přes Seminářskou zahradu šli k Petřínu, tam jsme se dostávali nahoru. Ještě to bylo zasněžené, si vzpomínám. Seshora jsme pak prolomili víceméně násilím ten kordon policie a vrhnuli jsme se na hradní nádvoří. A tam jsme stáli a pak se tam sjížděly jednotky policie a vyzývaly nás. My jsme vyslali nějaké zástupce k prezidentovi, oni tam dovnitř ovšem ty naše zástupce nepustili. A pak nás vyzývali, abychom se rozešli, a my jsme tam zůstali stát. Načež byl příkaz k zásahu, a tak se začala zpívat hymna, načež všichni v pozoru, i ti policajti. A pak Nad Tatrou sa blýska, to trvalo, než se to celé zazpívalo. A pak, když se skončilo, tak: ‚Okamžitě se rozejděte, jménem zákona!‘ A než do toho začali mydlit, tak my jsme podruhé zazpívali, tak to ještě jednou působilo, a potřetí už ne.“