Miroslav Steiner

„No viděl jsem už týden předtím [tanky], když jsme projížděli ze Slezska. Ve Slezsku jsme měli babičku a tam jsme na prázdniny s dětmi v tom létě 1968 jeli, tam jsme měsíc byli. A asi čtyři nebo pět dní před tou invazí, dneska už to nevím tak přesně, jsme projížděli podle hranice u Náchoda a všimli jsme si, že když se podíváme doprava, tak byl les a stálo tam víc tanků než stromů a za náma regulovčíci s vysílačkou podávali zprávu někam dál, že zrovna projelo auto s jihlavským číslem, my jsme měli tenkrát bílého fiata pětistovku, takže jsme věděli, že jedeme přísně sledováni až do toho Náchoda. No a potom v Praze si vzpomínám, že jsem byl v noci vzbuzen. To bylo ráno, asi v půl sedmé mě budí manželka: ‚Pojď se podívat.‘ Tak jsme se podívali ven, bydleli jsme tehdy ve Veverkově ulici, na rohu Heřmanové. Takže v Heřmanově ulici stály ruské tanky odzdola až nahoru na Letenskou pláň, nekonečná řada tanků. No takže jsem se rychle oblékl a jel do ústavu a tam už samozřejmě všichni byli shromážděni a diskutovalo se, co budeme dělat. No a tehdy zrovna vypínali taky Český rozhlas na středních vlnách. Ředitel, tenkrát profesor Rozsíval, přišel za mnou a snažili jsme se dát do provozu kořistný německý vysílač, který měl rozsah středních vln, ten jsme našli ve Kbelích na letišti, takže ten jsme dali do chodu a několik dní jsme vysílali; modulaci jsme získávali po telefonu anebo příjmem na UKV z toho tehdy utajenýho studia, které Rusové nedokázali najít. Akorát nám tenkrát řekli, že Rusové zapomněli vzít s sebou zařízení na hledání nelegálních vysílačů. A druhý den nám volali do ústavu pohraničníci z Čierne pri Čopu, že Rusové nakládají a vezou do Prahy zařízení na hledání tajných vysílačů, takže jsme už věděli, že si musíme dát pozor. … kluci pozorovali dalekohledama příjezdový cesty na Střešovice, a když viděli nějaký vojenský vozidla, tak jsme na tu chvíli vypnuli. No ale vypnuli jsme, když se vrátila potom ta celá česká vláda ze zajetí z Ukrajiny, takže pak už nebylo potřeba, abychom se do toho míchali.“