František Šťastný

„Dokud byli Němci, tak mně pomáhali. To nebyli majitelé, ti Němci, ti byli zavření tehdy v Postoloprtech. To byli Němci, kteří tam pomáhali hospodářům, no a když je odsunuli, tak jsem tam zůstal sám! A to bylo devadesát hektarů! Já jsem měl dva páry koní, traktor, osm kusů dobytka hovězího, obecního bejka, to bylo velký hospodářství.“

„Já jsem musel zakopávat ty mrtvoly. Oni nejdřív přijeli ti Rusáci a oni šli jak na jatka. Rusáci: Hurá hurá, hurá! A pěšky, žádný tank, byla to jenom pěchota, nic neměli. A (Němci) jenom ratatatatatata! Automatama je pokosili, tam padlo takových, nebudu lhát, dva tisíce těch vojáků ruskejch! Přijel buldozer, udělal díru, nahrnul to tam, tak jak to bylo, i se zbraněma a vším, a zahrnul to. Pak přivezli Židy a to samý. Vykopali díru, tam u nás, co já jsem bydlel, tam jsou takový čtyři hroby obrovský. Tam až budou jednou něco kopat, tak na to přijdou. Vykopali díru, nasypali vápno a ti Židi tam napadali ještě živí, automatem po nich začali střílet, to se všechno ještě hejbalo, když to buldozer zahrnoval. No a to udělali tři transporty těch Židů takhle a dva transporty těch Rusáků.“

„Jsem slyšel od kamarádů, že ta Dukla taky byla zbytečná, však byl za to i generál Svoboda potrestanej, protože tam nahnal lidi a ti Němci byli na kopci v počtu pár jenom, kdyby se to obklíčilo, tak to nemuselo takhle dopadnout. Ale to už je pozdě o tom dneska mluvit, to už je pozdě.“

„A kapitán rada povýšil hned Reicina na podporučíka a mě na desátníka. Žádný takový nejdříve svobodník a tak, přímo na desátníka. Jenže já jsem ho neměl rád, on byl tak protivnej chlap, to se nedá vyprávět! To bylo Franty zrovna, já měl svátek a já jsem něco popil a von přišel. Moje povinnost byla říct: ,Soudruhu podporučíku, co si přejete?‘ A já namísto toho: ,Ty kurvo židovská, nechoď mně na oči!‘ A prásk po něm židlí na dveře. No, tak on utek. A druhej den mně to (výložky) utrhali i s pahonama, a do strážný roty! A tak jsem šel do strážný roty.“