Emilie Šťastná

* 1947

  • „Dojeli jsme do Londýna a hned jsme šli na naši ambasádu, abychom se dozvěděli, co se vůbec děje. A tam tedy se dělo. Protože já jsem říkala, to tak souvisí teď s tou dobou, s tou Ukrajinou, opravdu to tak úzce souvisí. Protože na tý ambasádě visely nekonečný seznamy adres lidí, který tam dávali telefonní čísla, psali, kolik jsou ochotný vzít si lidí k sobě domů. A bylo toho tam stovky. Jo, a nám řekli ještě na ambasádě, že v žádným případě se nemůžeme vrátit domů, že hranice jsou obsazený. A teďko ještě byly to takový jako fámy, neodpovídalo to úplně pravdě, ale zase přehnaný tak moc to nebylo. Protože říkali, že se v žádným případě domů vrátit nemusíme, hranice obsazený. A říkali nám na tý naší ambasádě v Londýně, že každej, kdo se vrací ze Západu, jde do internačního tábora. Že Rusáci okamžitě každýho, kdo se vrací ze Západu, šoupnou do internačního tábora. No tak to jsme byli vyděšený.“

  • „A 22. srpna ráno tloukli nám na ten miniaturní stan, tak já jsem vylezla a říkala jsem: ‚Co se děje?‘ A ona mi strkala rádio. Měli takovej malej tranzistorák a strkala mi rádio a tvářila se strašně vyděšeně. A já jsem se jako zasmála. A můj muž říkal: ‚Co se děje?‘ Já říkám: ‚No, oni nám ukazujou rádio, asi si myslej, že tranzistorák neznáme, jo.‘ Dělala jsem si legraci a vylezla jsem. A ona mě začala objímat a začala brečet. A já jsem říkala: ‚No, co se děje?‘ A pořád mi strkala to rádio k uchu. A tam jsem slyšela: ‚Prague. Russian occupation. Prague. Russian...‘ Říkala jsem: ‚Něco se děje, vylez. Asi je válka u nás.‘ Protože jsme anglicky neuměli, tak jsme se od nich nic jako... jenom jsem si říkala něco s Rusákama o Praze, asi se tam bojuje. Jedeme.“

  • „A to bylo pro nás nesmírně, nesmírně rok vzrušující a traumatizující. My jsme se poprvé s mým mužem, tenkrát jsme ještě nebyli manželé, ale oba jsme byli studenti. V tom osmašedesátým roce opravdu to bylo takový to jaro, kdy nastalo velký uvolnění, najednou se mohlo prostě trochu cestovat na Západ, do tý doby to bylo prakticky nemožný. Byly... uvolnila se atmosféra, že po letech zase v Praze byl majáles, kde přijel třeba ten americkej beatnikovej básník Ginsberg. A byla to opravdu taková doba uvolnění, jako že jsme čekali, že budou lepší časy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Veltrusy, 09.03.2022

    (audio)
    délka: 50:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na ambasádě v Londýně nám říkali, že každý, kdo se vrací ze Západu, jde do internačního tábora

Emilie Šťastná
Emilie Šťastná
zdroj: archiv pamětnice

Emilie Šťastná se narodila 26. října 1947 v Kralupech nad Vltavou. V roce 1965 začala studovat 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1968 si s přítelem zařídili devizový příslib a na léto odjeli do Francie a Anglie. Dne 21. srpna byli zrovna na samém konci Skotska a o okupaci Československa se dozvěděli v kempu. Vydali se na londýnskou ambasádu, přes kterou se jim podařilo sehnat ubytování u jednoho londýnského doktora. Nakonec v Londýně zůstali až do října 1968, poté se rozhodli vrátit do Československa. Po studiu Emilie pracovala jako lékařka. V roce 2022 žila ve Veltrusech na Mělnicku.