Josef Stanko

„Ten statek prakticky využívali k tomu, že tam se ukvartýrovali. Takže měli tam veškerou výzbroj, vařili si tam a celkem se tam usídlili, než pak odtáhli na východ.“ - „A to byl ten statek, kde vy jste bydleli?“ – „To byl ten statek, kde my jsme bydleli.“ – „No a jací byli ti němečtí vojáci?“ – „Nebyli nadšení, protože zřejmě to byli vojáci, kteří už bojovali ve Francii. A prostě z té Francie jeli nebo je přesouvali na Rusko, takže tam táhli po té hlavní silnici ze západu na východ směrem dál na Michalovce a na Svidník a na ty obce tam. Prostě na hranice Sovětského svazu.“ – „A nějací ti němečtí vojáci bydleli tam na tom statku, kde vy jste byli? Oni tam žili?“ – „Jen přenocovávali, stanovali tam.“ – „Třeba jednu, dvě noci“. – „Asi dvě, tři noci.“ – „Krátce.“. – „Prostě tu nejnutnější dobu a pak se odstěhovali dál. No a byli tam vojáci, kteří říkali, ‚jestli bychom měli ještě bojovat s Ruskem, tak se raději zastřelíme.‘ To byl prostě jejich smysl toho, že vůbec táhnou na to Rusko.“

„Trvali na tom, že musím jako voják být členem strany, tak když jsem byl v té vojenské akademii, tak tam mě prostě do té strany získali, tam jsem podepsal přihlášku.“ – „A vy jste to nepodepsal proto, že byste byl nějaký zapálený komunista.“ – „Ne, to vůbec.“ – „Ale protože jste chtěl zůstat v armádě.“ – „No jistě, jináč bych tam nebyl.“ – „Ale teď ta armáda, to byla politická armáda.“ – „No v podstatě všichni kromě vojáků, ale ti důstojníci byli vesměs komunisté. Nebo členové strany.“ – „A proč jste chtěl být v té armádě?“ – „No říkám vám, že jsem si podal přihlášku do toho učiliště a tam mě vzali, tak jsem celkem byl rád, i proto, že jsem opustil to prostředí, v kterém jsem jako kluk, jako dítě a dorůstající kluk žil. V té špíně, v tom prostředí, protože to bylo prostředí skutečně pro ubožáky.“