Mgr. Jitka Srovnalová

„Přestože o nás věděli, tak nás nevybrali, ale jednou se stalo, že jsme měli telefon a nějaký neznámý hlas, který se představil jako přítel, vyzval manžela, aby šel ven. Bylo to večer, někdy v devět nebo deset hodin. Jemu se to už zdálo podezřelé, ale šel ven a tam ho čekal v autě nějaký tajný a odvezl ho na Račice do lesa a tam no teda jenom přátelsky říkal, že mu chce poradit, abychom si dali pozor, že ví, že k nám má na druhý den přijet významná osobnost a že tam shromažďujeme mladý rodiny a že s ním vyvíjíme nějakou protistátní činnost a že nám jen v dobrém radí. Ale to nám bylo jasný, že o nás ví úplně. Takže jsme přistoupili k tomu, že jsme do rána likvidovali kompromitující materiály, trhali, škubali a hlavně manžel objížděl všechny lidi, kteří k nám měli druhý den přijet, aby nechodili. A přijeli snad jenom jedni, kterým se nedovolal a těm jsme ještě napakovali nějaké věci, které odvezli k sobě domů.“

„Tak se stalo, že k nám přijel otec Josef Zvěřina. Seznámili jsme se a velice lidsky jsme si padli. Mně hodně imponoval také tím, že taky studoval dějiny umění a měl hluboké znalosti nejen teologické, ale filozofické a také co se týče umění. Takže jsme vedli dlouhé hovory a domluvili jsme se, že k nám zase přijede. A tak se stalo, že k nám začal jezdit a těch deset let do jeho smrti k nám jezdil. Stal se z něho náš rodinný přítel. Zapadl do naší rodiny a domluvili jsme se, že budeme organizovat takové bytové kroužky, kdy pozveme několik přátel a on nám bude přednášet teologii, dogmatiku. Nejdřív se to rozjíždělo tak nějak nenápadně a ani jsme nevěděli, do čeho jdeme, ale protože nás to s manželem velice zaujalo, chytlo, nadchlo, tak jsme tomu v podstatě uzpůsobili celý náš život. Vždycky se to připravovalo od jedné přednášky k druhé. To byly většinou víkendové akce. Později kvůli prozrazení se to dělo na různých místech na Šumpersku, Zábřežsku, na chatách, v různých bytech, ale vždycky měl základnu u nás. Díky tomu jsme poznali spoustu dobrých lidí, kteří nám potom pomáhali rozšiřovat různé samizdaty, různou literaturu, skripta se rozmnožovala a distribuovala. Potom k nám jezdili i jiní lidé jako třeba otec Oto Mádr.“