Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Špinler (* 1935  †︎ 2023)

• narozen 9. února 1935 v Dolní Dobrouči na Orlickoústecku

• svědek zastřelení válečného zajatce německými dozorci v Dolní Dobrouči

• svědek poprav krátce po válce za údajnou kolaboraci v Dolní Dobrouči

• rodina za kolektivizace nucena vstoupit do JZD

• jeho bratr P. František Špinler dvakrát vězněn a byla mu zakázána kněžská služba

• zemřel 5. července 2023

Petr Špinler pochází z Dolní Dobrouče, z kraje, kde vedle sebe po staletí žili obyvatelé české a německé národnosti. Ve svém vyprávění vzpomíná na život za druhé světové války, kdy cesty do vedlejší obce rozdělily protektorátní hranice. Na vlastní oči viděl, jak přímo před jeho rodným domem němečtí dozorci zastřelili jednoho ze zajatců. Zažil také divoké období krátce po válce s popravami údajných kolaborantů. Vypráví i o životě v komunistické totalitě. Vzpomíná, jak za kolektivizace jeho rodina pod nátlakem vstoupila do jednotného zemědělského družstva (JZD) a jak jeho bratra Františka Špinlera krátce po kněžském svěcení v zinscenovaném procesu poslali do vězení a po návratu už nikdy nedostal státní souhlas k výkonu kněžské služby.

Na hranicích protektorátu

Petr Špinler se narodil 9. února 1935 v Dolní Dobrouči na Orlickoústecku jako šesté ze sedmi dětí rodičům Josefovi a Františce. Rodina v obci vlastnila hospodářství se sedmi hektary polností a pěti hektary lesů. Pamětník vzpomíná, že žili skromně a všichni se museli zapojit do práce na statku.

V kraji vedle sebe po staletí žili obyvatelé české a německé národnosti. Zatímco Dolní Dobrouč obývali v naprosté většině Češi, ve vedlejší Horní Dobrouči bydleli převážně Němci. Stále se stupňující agresivní politika nacistického Německa s územními požadavky vůči Československu vyústila k vyhlášení všeobecné mobilizace. Narukoval i pamětníkův otec Petr Špinler, který již prošel boji na italské frontě během první světové války. Po několika týdnech se vrátil domů, to už ale po takzvané mnichovské dohodě Němci bez boje zabrali pohraniční oblasti Čech a Moravy. Nové říšské hranice vznikly přímo před Dolní Dobroučí. O půl roku později, 15. března 1938, vojska wehrmachtu obsadila i vnitrozemí, v němž byl ustaven protektorát Čechy a Morava.

V rámci totálního nasazení pak na práce do Německa povolali bratry pamětníka Františka a Josefa. František musel tehdy ukončit studia na bohoslovecké fakultě. Místo přípravy na kněžskou službu potom mimo jiné odklízel trosky a nevybuchlou munici po rozsáhlém spojeneckém bombardování Hamburku. „Bratr mi vyprávěl, že ho jednou výbuch odhodil do skruže a jeho kamaráda to zabilo,“ dodává pamětník.

Petr Špinler také vzpomíná, jak v únoru 1945 před postupující frontou němečtí dozorci hnali zasněženou krajinou vyhladovělé vojenské zajatce. „Někteří zajatci měli otřesné boty a jiní jen nohy obvázané hadry.“ Na určených místech v obci jim místní obyvatelé mohli zanechat potraviny. „Tady byla lavička na dodávky mléka, na kterou jsme mohli dávat jídlo pro zajatce. Soused se tehdy trochu opozdil, a když šel transport nahoru a viděli, že nese chleba, tak se pár zajatců vytrhlo z transportu a běželi naproti. Dozorci po nich začali střílet. Kulky nám létaly do střechy. Jednoho zajatce zastřelili před našimi okny,“ vzpomíná pamětník na první setkání s hrůzami války.

Z dalšího pochodu zajatců procházejícího obcí uteklo 21. února 1945 několik mužů do lesů. Část se přidala k partyzánům a několik jich přežilo díky podpoře obyvatel blízkých Kunčic.

Divoká doba

Na samém konci války si rodina v hustém porostu v lese vybudovala ochranný bunkr. Naštěstí ho nevyužili, protože němečtí vojáci ustoupili ještě před příchodem sovětských vojsk. V nastalém chaosu se několik z nich ztratilo či dezertovalo a jednotlivě nebo po skupinkách se trousili krajem. „Už když bylo 9. května, tak přes Dobrouč utíkali němečtí vojáci. Jeden z nich přišel do školy prosit o chleba. Vyhodili ho ven a za vesnicí zastřelili,“ vzpomíná pamětník a dodává, že tuto samozvanou mstu vykonali zřejmě partyzáni.

Krátce poté nejspíše revoluční gardy zatkly místního majitele textilní továrny Rudolfa Pohla, který byl německé národnosti. Petr Špinler vzpomíná, že lidé o něm mluvili v dobrém. „Před školou ho vyslýchali a fackovali. Pak ho vedli na petrovickou silnici a tam ho zastřelili. Já jsem tam přišel, když už byl mrtvý a schoulený v příkopě. Bratr tam byl dřív a říkal, že když ho zastřelili, tak pozoroval, jak mu nadskočil klobouk,“ vypráví pamětník a dodává, že tito muži v obci zastřelili minimálně ještě jednoho muže za podezření z kolaborace. „Konec války se tady vyznačoval střílením, nenávistí a výhrůžkami.“

Museli do JZD

Po ukončení měšťanské školy Petr Špinler ještě vystudoval zimní zemědělskou školu v Ústí nad Orlicí. V letech 1955 až 1957 absolvoval povinnou vojenskou službu a následně pracoval doma na hospodářství. Jenže to už několik let veškerou moc ve státě ovládala komunistická strana a v rámci kolektivizace zemědělství postupně likvidovala soukromé hospodáře a v obcích se zakládala jednotná zemědělská družstva. V Dolní Dobrouči se ho ale místním funkcionářům dlouho nedařilo založit. Petr Špinler vzpomíná, že jim proto nastavili neúměrně vysoké dodávky zemědělských komodit. „Nenechali ani obilí na setí,“ dodává.

Až po zatčení a uvěznění jednoho z místních statkářů se ustavilo JZD, do nějž z obav o své životy vstoupila většina hospodářů. „Tady nebyl nikdo zastáncem družstva, ale bylo to východisko z nouze. Několika hospodářům sebrali stroje a sedláci nebyli schopni obdělávat své polnosti,“ vzpomíná pamětník, jehož rodina tehdy také podepsala členství v JZD. Petr Špinler v něm pak na různých pozicích pracoval až do odchodu do penze.

Místo kněžské služby poslali bratra do vězení

Jako jednoho z největších ideových nepřátel považovala komunistická strana katolickou církev. Pětačtyřicet let sloužil v Dolní Dobrouči P. Josef Flégr. V září 1950 ho jako mnoho jiných kněží zatkli a následně internovali v želivském klášteře. „Najednou zmizel. Ženský ještě měly tu odvahu a chodily žádat na okres, ať ho propustí,“ říká pamětník. Po propuštění ale již nesměl vykonávat kněžskou službu a v roce 1953 musel opustit i Dolní Dobrouč.

Pamětníkův nejstarší bratr František Špinler po návratu z nuceného nasazení dostudoval bohosloví a 16. dubna 1950 byl vysvěcen na kněze. Následovala vojna a zařazení do pomocných technických praporů, kde tři roky sloužil jako levná pracovní síla. Krátce po nástupu na farnost v Králíkách byl zatčen. „Měl kázání a byli tam nějací estébáci. Řekl jen, že neděle jsou na to, aby se světily. Přišly na něj asi tři udání.“ StB tehdy také provedla domovní prohlídku u Špinlerů v Dolní Dobrouči. „V noci k nám přijely dvě auta. Bratra nechali v autě a asi čtyři lidi nám prohledávali dům. Hledali protistátní letáky. Ležel jsem na posteli otočený ke zdi a bál se otočit, aby nepoznali, že jsem vzhůru. Nic nenašli,“ vypráví pamětník.

Bratr skončil na několik měsíců ve vězení. Po propuštění nedostal státní souhlas ke kněžské službě a pracoval jako pomocný dělník. V roce 1957 byl znovu zatčen a za náboženskou činnost strávil dalších několik měsíců ve vězení.

Víru v Boha před režimem neskrýval ani Petr Špinler. Od roku 1968 byl také členem Československé strany lidové. Nezažil prý kvůli tomu nějaké výrazné tlaky či perzekuci. Dnes žije s manželkou stále ve svém rodném domě v Dolní Dobrouči.

https://orlicky.denik.cz/zpravy_region/skoda-ze-se-tyto-veci-uz-neuci-ve-skole-20130525.html

https://letohrad.farnost.cz/okenka/okenko-2012-05.pdf