Ing. Arch. Daniel Špička

* 1939

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Tenhle estébák mi potom řekl: ‚Ale to si uvědomte, že vás nemusí do ciziny pustit.‘ Já měl právo jet jednou za rok ven jako Mucha díky té své skotské manželce. A taky mě skutečně odmítli hned příští léto. Estébák říkal: ‚To nějaký úředník v klotových rukávech vás odmítne.‘ Tak jsem si říkal: ‚To se nedá nic dělat.‘ Ale stalo se, načež jsem si uvědomil, že když to nechám, že to není v zájmu státu, tak už nikdy nikam nevyjedu. Tak jsem napsal pod vlivem nějakého alkoholu takový dopis, který mi potom můj kamarád advokát obrousil... ‚Zničili jste rodinu. Žena byla venku v Anglii, já byl tady s dětmi. Zničili jste rodinu a můj tchán o tom bude mluvit ve Sněmovně lordů a kmotr mojí ženy Michael Foot, který byl tehdy předseda Labour Party a nebo byl šéfem Parlamentu, Dolní sněmovny, který je přítel Československa, o tom bude hořce mluvit.‘ Tohle jsme poslali, byl to samozřejmě nesmysl. Ani tchán ve Sněmovně lordů by nebyl o tom mluvil, ani Michel Foot v Parlamentu, o takových věcech. I když žena potřebovala tady pomoci nějaké ukřivďované britské vdově po letci, tak pomáhali. Ale oni mě pustili.“

  • „Až když on odjel, tak bratra zavolali do kachlíkárny na Státní bezpečnost a řekli mu, že náš kamarád je homosexuál. To jsme netušili, protože nebylo to tady v podstatě moc módní, vůbec. A ještě v Anglii, on mi to potom říkal, že za ním přišla MI 5 a MI 6, pánové v těch trenčkotech, a ukázali mu fotografii člověka, který ho měl na starosti, který chodil ke Třem trojkám a seděl tam a pil pivo za naše peníze, to byl estébák. Christoff si na něj vzpomněl. Co mě fascinovalo, student, který přijel z Cambridge, oni už i věděli o jeho orientaci. Jak to dokázali, nevím, protože když v Cambridgi někdo přijde za nějakým studentem a zeptá se ho cizím přízvukem ‚co si myslíš o tom Christoffovi?‘, tak je nemožné, aby to vyzvonil. Oni to věděli, i když on sem přijel ze dne na den, na poslední okamžik. A už tady měli tohohle fízla, který ho sledoval, ale současně britská tajná služba o tom fízlovi věděla.“

  • „Ale tam byl jeden chlapík, tedy důstojník, který měl čepici s nápisem morjak, jako námořník. Morjak byl morjak. A otci říkal, oni si ho dost vážili, jakože byl doktor. A říkal mu ten důstojník: ‚Teď je po válce – a půjdete s námi na Amerikánce?‘ Oni už někteří z nich jako důstojníci počítali, že když vyřídili Němce, že půjdou na Amerikánce. Jednou tam otec zažil velmi drastickou věc. Pozvali ho na nějakou jejich hostinu v Borku u Budějovic. Byla večeře, najednou přivedli ke komandantovi dva vojáci nějakého vojáka ke stolu. Komandant vytáhl pistoli a zastřelil toho vojáka, protože někoho znásilnil. Řekli to komandantovi a on ho bouchnul a bylo to.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.09.2016

    (audio)
    délka: 01:58:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 23.01.2025

    (audio)
    délka: 01:14:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Praha, 27.01.2025

    (audio)
    délka: 37:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zájem StB odstartovala banální příhoda s reklamním doutníkem

Daniel Špička na snímku z roku 1960
Daniel Špička na snímku z roku 1960
zdroj: archiv Daniela Špičky

Daniel Špička se narodil 5. února 1939 v Praze. Otec Hilar Špička i matka Eva Špičková byli lékaři. Matka pocházela ze známé prvorepublikové podnikatelské rodiny Zátkových. V roce 1956 Daniel Špička maturoval, ve studiu pokračoval na ČVUT a po absolvování vysoké školy začal pracovat jako architekt. V šedesátých letech 20. století navrhoval a realizoval interiéry Státní letecké správy československých letišť. Podle jeho návrhu se realizovala budova dnešního Ministerstva životního prostředí v Praze-Vršovicích. Seznámil se s britskou dívkou Victorií Reilly z vysoce postavené rodiny a v roce 1973 si ji vzal. V letech 1974 a 1977 se manželům narodily dvě dcery Kateřina a Lucie. Kvůli stykům s britskou částí rodiny a diplomatickými kruhy se o Daniela Špičku zajímala StB, v dochovaných svazcích je veden jako takzvaný kandidát tajné spolupráce (KTS) a také jako ideový spolupracovník (IS). Po sametové revoluci se stal spoluzakladatelem a od roku 1995 prezidentem pražského Centra pro ochranu a restaurování architektury – CORA. Mezi jeho realizace z osmdesátých a devadesátých let patří kromě interiérů také projekt rekonstrukce vily Pavla Janáka v Praze na Babě. V letech 1990–2006 byl uměleckým ředitelem Barokního festivalu Valtice. Jeho posledním velkým projektem se stala obnova Královské dvorany v Praze. Městská část Prahy 5 udělila Danielu Špičkovi v roce 2024 titul čestného občana za přínos v oblasti architektury. V roce 2025 žil v Praze.