„Partyzáni začali na kolonu těch aut střílet. [Němci] vylezli z aut a rozvinuli rojnici a viděli, že z kostela je někdo pozoruje – tak stříleli pancéřovýma pěstma a několik zásahů dostala věž. Postupovali na Kamenici, aby se kryli proti těm takzvaným partyzánům. Tam v Rohozný ty blaťáky vytáhli ze sklepů, co tam byly poschovávaný. Táhli na Kamenici a stříleli na naše, někteří utíkali do polí, nebo tam na začátku byli Pilařovi a zrovna tam byly děvčata, vycházela z branky, tak je zastřelili.“
„To byli různí, třeba ti kulaci nebo když se potřebovali zbavit na národním výboru někoho, tak ho poslali do PTP. Kdo byl prověřený, tak ho potom pustili, ale nás bohoslovce nepustili a soustředili to velitelství z Libavý na Rajhrad. Tam jsme očekávali osud.“
„My jsme přišli do Orlové a tam to bylo jako opravdu... Jak nás vedli od vlaku, tak tam na začátku pistolník se samopalem a vedl nás tam jak trestance. No a tam to byla dost těžká práce v dole. A tam už byli nasazení špioni, špicli. U nás taky, na světnici byli špicli, sledovali nás, podávali o nás zprávy, o každém zvlášť. Já jsem měl špatnej posudek.“
„Ze školních zážitků se pamatuju, 15. března, okupace, Němci. Byla to právě středa. Neučilo se ve škole, učitelka celý dopoledne brečela. Ale my jsme šli a teď ty Němci s těma tříkolkama, ty mašinkvéry napřažený, projížděli. Začalo se chumelit, poletoval sníh a napadlo 23 cm sněhu. Dvacet stupňů mrazu kolem 20. března. Němcům zamrzaly motory.“
„Bylo to hlídaný, i v kostele. Z jedný strany tam byli nějaký cikáni. Takže fotografovali kdo vychází z kostela a kdo do zákristie. Všechno bylo prostě hlídaný. Když jsem byl v Novým Městě pod Smrkem, tak tam mě taky hlídali. Kdy jsem chodil spát, v kolik jsem vstával, to všechno hlídali.“
František Šotola se narodil 12. října 1928 v Trhové Kamenici. Velkou část svého mládí prožil za války, kdy bylo městečko obsazené německými jednotkami. Ke konci války, v květnu 1945, se stal svědkem dramatických událostí. Přímo v Trhové Kamenici došlo ke střetu partyzánů s Němci, ve Ždírci pak ke spojeneckému bombardování a dalším tragickým událostem. Po válce nastoupil František Šotola na gymnázium a následně do semináře v Chotěboři. Ještě před možností ukončit seminář vysvěcením byl odveden na povinnou vojenskou službu k PTP. Na vojně působil většinou jako dělník na stavbách, na různých pracovištích v republice. Krátký čas strávil také na dolech v Orlové. Z armády byl uvolněn v roce 1953 a dále pokračoval jako stavební dělník. V roce 1967 dostal František Šotola možnost dokončit své církevní vzdělání na semináři v Litoměřicích. Vysvěcení se dočkal v roce 1971 a poté působil na různých farnostech. Od roku 1983 spravoval kostel v Náchodě, kde zažil demonstrace roku 1989 i pád komunistického režimu. Od roku 2001 působí na farnosti v Slavoňově, kam přišel na žádost tamních sester.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
