Jiří Sopko

„Na vojně jsem byl v Armádním výtvarném studiu tady na Žižkově. (Co to bylo?) Armádní výtvarné studio bylo... v tom rozpočtu, který vojáci dostávali, byla obrovská částka, nevím jaká, na umění. Takže oni ti kmenoví armádní umělci – tam byl například Radek Kolář, Schoř, sochař Zdrůbecký, Čermáková... ti tam malovali takové ty obrazy absolutně poplatné režimu. A oni si to sami nakupovali pro armádu. Nás tam měli jako takové poskoky, byli jsme tam asi čtyři. Takže my jsme například hlídali výstavy a takovéhle akce.“

„Pak se to po hodně dlouhé době začalo nějak lehce uvolňovat. To nám dovolili vystavovat v takových... já nevím, v Sokolově nebo v těch úplně okrajových místních galeriích. To jsme byli taková parta – Načeradský, Lamr a Rudla Němec. Takže my jsme takhle ve čtyřech, někdy ve dvou, ve třech, vystavovali v těchhle regionech. Vím, že jsem jednou někde vystavoval akvarely, v nějakém kulturním klubu. Jestli to bylo v Sokolově nebo někde, to už si nepamatuju. Jediné, co vím, že na vernisáž vůbec nikdo nepřišel, z čehož jsem byl šťastný. Přišly tam jenom dvě mladé cenzorky, kterým se to hrozně líbilo, strašně se u toho smály a říkaly, že na to musí poslat školy. Druhý den přišla jejich šéfová – já jsem ji osobně neviděl – a řekla: ‚Okamžitě sundat!‘“