Věra Snížková

* 1931

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Taťka jim dělal tlumočníka. Jezdili s džípem do Pardubic do Hobé likéry, jestli vám ta značka něco řekne, a tam fasovali vždycky plný auto chlastu. Pak je zase odvezl do zámku, oni se ožrali, zastřelili koně, rozporcovali, udělali salám. Tatínek přivezl domů salám a já řekla: ‚A to teda ne!‘ Tak to byly pijatiky těch Rusů, prostě bylo po válce a teď se likvidovali sami.“

  • „Tatínek ovšem byl v druhým odboji v tý válce druhý. Rozmnožovali jsme letáky protiněmecký. Byl napojený na doktora Bartoně v Pardubicích, to byl dětský lékař a maminka s námi k němu jezdila, jako s dětmi, vždycky na prohlídky. A ten doktor byl úžasný, Bartoň. A on byl myslím dokonce velitelem toho odboje pardubickýho a pardubickýho kraje. A taťkovi vozil na kole jeden hoch z Máteřova, byl takovej osmnáctiletej kluk, vozil vždycky v nějaký baňce nebo v něčem vozil letáky, originál. A my jsme je s tatínkem, já jsem točila klikou, a rozmnožovali jsme letáky. – Na nějakém cyklostylu? – Ano. – A kde jste ho schovávali? – Měli jsme kancelář pro družstvo zemědělský a tam ten přístroj byl. A když se letáky rozmnožily, tak se schoval dozadu do skříně. Já si na to budu pamatovat, protože jsem tou klikou točila, on to vkládal a odebíral listy. A to se znova vozilo do Pardubic a po okrese pardubickým se to roznášelo.“

  • „Pak samozřejmě byli Němci, zabrali území, že. A my jsme se děsili, děsili všichni, byli jsme z toho nešťastní. Celou válku jsme poslouchali Anglii, Volá Londýn. To bylo večer, samozřejmě se to nesmělo. To nám zabavovali. My jsme měli takový velký rádio a maminka si jednou vzpomněla. My jsme měli velký hospodářství, velký obytný dům, měli jsme šest pokojů a prostě tatínek, můj dědeček tam ještě žil a bylo to úžasný hospodářství, velký. Měli jsme všechno zvířectvo. A maminka seděla u toho rádia těsně a říkala: ‚Ježišmarjá, nemáme zavřený vrátka u vrat!‘ My jsme měli normální vchod do obytné části a pak byla velká otevírací vrata, protože se jezdilo s obilím, se slámou, se senem. A tam byly dvířka. Ty vrata byly zastrčený závorou, ale ty dvířka se musely zamykat. Tak já jsem musela vyběhnout a zamknout, aby nepřišli nějaký Němci nebo aby někdo nepřišel a nezavřeli taťku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.09.2024

    (audio)
    délka: 01:48:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínek věděl, že tomu nerozumím a že mě baví točit klikou

Věra Snížková, 2024
Věra Snížková, 2024
zdroj: Post Bellum

Věra Snížková, za svobodna Petráňová, se narodila 16. října 1931 v Cholticích u Přelouče. Její otec František Petráň si z první světové války přinesl tuberkulózu, kterou se od něj ve svých osmi letech nakazila. V roce 1938 byl otec krátce mobilizován na Slovensko, po vyhlášení Protektorátu se zapojil do domácího odboje a stal se součástí pardubické skupiny doktora Josefa Bartoně, spolupracovníka výsadku Silver A. Na svém statku rozmnožoval protinacistické letáky, s čímž mu pomáhala i malá Věra. Když doktora Bartoně v červnu 1942 gestapo zatklo a následně popravilo v pardubickém Zámečku, báli se Petráňovi prozrazení. K tomu ale nikdy nedošlo. Po válce se Věra jako dorostenka účastnila XI. Všesokolského sletu. Komunistický převrat v roce 1948 znamenal pro rodinu s velkým hospodářstvím zkázu. Aby mohla Věra v roce 1952 odmaturovat na UMPRUM v Praze, byla matka nucena vstoupit do JZD. Pamětnice pak dva roky pracovala jako vedoucí dílny ve Státním souboru písní a tanců, později pracovala jako oděvní návrhářka ve firmě Mira v pražských Nuslích. V roce 1957 se provdala za Ivana Snížka, s nímž se nakonec odstěhovala do Havlíčkova Brodu. Tam manžel pracoval v Pletařských závodech PLEAS, zatímco ona se po mateřské dovolené věnovala arteterapii a ergoterapii v psychiatrické léčebně. Sovětská invaze v srpnu 1968 přinesla rodině další ránu. Poté, co Ivan Snížek během prověrek odsoudil vstup vojsk, zbavili ho funkce a jejich dětem znemožnili studovat na gymnáziu. Až sametová revoluce přinesla zadostiučení a manžela jmenovali ředitelem celého podniku. Věra Snížková žila v době natáčení v Praze.