Na svého muže jsem čekala dlouhých 14 let. Zavřeli ho za odboj, když jsem ještě byla na střední
Alice Šmotková, rozená Molíková, se narodila 17. října 1933 ve Zlíně. Své dětství popisuje jako plné lásky, přesto si velmi dobře pamatuje na bídu, ve které její rodina za války žila. Maminka přišla o práci mistrové v Baťově továrně, tatínek onemocněl tuberkulózou a rodina se musela přestěhovat do Prahy. Když bylo pamětnici patnáct let, maminka ji poslala na prázdniny ke své sestře. Zde se seznámila s o dvanáct let starším Ludvíkem Šmotkem, chlapcem z Valašska, který byl za války partyzánem. Během prázdnin vznikla láska na celý život. Ludvík Šmotek byl roku 1949 zatčen jako velitel odbojové skupiny Světlana-Jeseník a nejprve byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl nakonec změněn na doživotí a později na pětadvacet let. Z těch si odseděl čtrnáct let. Pamětnice zatím vystudovala střední školu, rok působila jako sekretářka a později začala pracovat jako zdravotní sestra. Své mládí strávila psaním dopisů, návštěvami ve věznicích a jednou ročně vždy žádala prezidenta o milost. Ludvík Šmotek byl propuštěn v roce 1963, společně vychovali tři děti. Po roce 1968 se rozhodli zůstat v Československu. Ludvík Šmotek byl po roce 1989 rehabilitován. Zemřel v roce 2002. Alice Šmotková žije v Praze 5.