Eugeniusz Smolar

* 1945

  • „Pro nás byl ten antisemitský útok šokem, protože byl zcela překvapivým. Věděli jsme, jak komplikované byly v minulosti polsko-židovské vztahy, ale že antisemitismus využije vláda... Že ho využije antisemitsky naladěná část společnosti, to je samozřejmé. Jak někdo řekl, antisemitismus neexistuje jen tam, kde nejsou Židé. Rozšířilo se to po celém Polsku a na příkaz strany byli propouštěni Židé, kteří se nijak neprovinili. Nejednalo se o angažované komunisty, kteří zabírali významné funkce ve Varšavě, ale o obyčejné Židy, kteří žili svým životem v Horním a Dolním Slezsku. Často to byli emigranti ze Sovětského svazu, kterým bylo dovoleno přijet po roce 1945. Pracovali v různých podnicích a ve výrobě, inženýři, ekonomové, trochu lékařů a vědců. Lidé se za to styděli, ale nic proti tomu nedělali.“

  • „Abych byl upřímný, panovala také ‚Schadenfreunde‘, škodolibé uspokojení z neštěstí druhých. Určitě víte, že Poláci říkají Čechům trochu žertovně a pohrdlivě ‚Pepíci‘. A tak jsem se setkal s takovými reakcemi: ‚Dobře jim tak. Proč jim má být lépe než nám pod sovětským pantoflem? Když nám je zle, tak ať je zle všem. Nám zakroutili krkem, tak ať si jiní nevyskakují.‘“

  • „Naše skupinka z Varšavské univerzity, která ještě byla na svobodě, se rozhodla se nedat, a také bránit čest polského národa a vyjádřit svou solidaritu s Čechy. Dvacátého druhého srpna, tedy den po invazi, jsme začali pokládat květiny u československého kulturního střediska v Marszalkowské ulici ve Varšavě. Policie nás samozřejmě honila a odstraňovala ty květiny, ale Varšavané to pochopili a začali také přinášet květiny. Neříkám, že masově, ale asi 100 osob se toho zúčastnilo.“

  • „Protesty se nekonaly, lidé – zamlklí ještě víc než jindy – tiskli hlavy mezi ramena ještě více, ještě více nedávali najevo svůj názor. Čest národa zachránilo doslova několik intelektuálů, kteří zveřejnili otevřené dopisy. Spisovatelé Sławomir Mrożek, Jerzy Andrzejewski a muzikolog Zygmunt Michelski. Nejenže to šířili napsané na stroji mezi svými přáteli, ale postarali se o tom, aby se to dostalo do rádia Svobodná Evropa a do BBC. To samozřejmě rozzuřilo vládu, ale bylo to velmi důležité.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Skype, 11.06.2021

    (audio)
    délka: 52:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po invazi jsme kladli květiny k československému kulturnímu středisku ve Varšavě

Eugeniusz Smolar jako student Varšavské univerzity
Eugeniusz Smolar jako student Varšavské univerzity
zdroj: Eugeniusz Smolar

Narodil se 31. prosince 1945 v Minsku v tehdejším Sovětském svazu. Jeho rodiče Grzegorz Smolar a Walentyna Najdus byli komunističtí aktivisté židovského původu. Od roku 1967 studoval na Varšavské univerzitě a připojil se ke skupině levicových rebelů, kteří v lednu 1968 protestovali proti zákazu divadlení hry Dziady a v březnu 1968 proti vyloučení studentů z Varšavské univerzity. V srpnu 1968 zorganizoval ve Varšavě protest proti okupaci Československa, za který byl zatčen. Po návratu z vězení v roce 1970 emigroval se svou ženou Ninou a malou dcerou do Švédska. Vystudoval sociologii na Uppsalské univerzitě. V roce 1973 založil se svým bratrem Alexandrem a manželkou politický čtvrtletník Aneks a později i exilové nakladatelství stejného jména. V roce 1975 se stal redaktorem polské sekce BBC v Londýně, v roce 1982 zástupcem šéfredaktora a v roce 1988 vedoucím sekce. Do roku 1989 se podílel na pašování literatury do Polska a Československa. V roce 1997 se vrátil do Polska a v roce 1998 inicioval vznik Česko-polského fóra při ministerstvech zahraničí Polska a České republiky a pět let byl předsedou jeho programové rady. V roce 2021 žil ve Varšavě.