Ing., CSc Prokop Šmirous

„Škola byla dobře vedená. Řekl bych, že i díky řediteli, inženýru Kořistovi, který, dej mu Pánbu lehké odpočinutí, se potom přiznal, že když přišly moje dokumenty, tak je zlikvidoval, aby mě mohl vůbec přijmout. Domluvili jsme se tak, že jsem v pohovorech uváděl, že můj otec je dělník v Jáchymově. To byla svým způsobem pravda, takže jsem ani moc nelhal a ve škole jsem vydržel. Jenomže ve třetím ročníku tehdy studoval chlapec, který se příjmením jmenoval Růžička a moc mu to nešlo, takže dostal na pololetí tři pětky. Jeho otec byl funkcionář partaje ve Žďáru nad Sázavou a přišel si do školy pohovořit, jak je to možné. Nechal si prověřit seznam studentů a narazil na to, že jsem tam taky já, a nařídil vedení školy mě okamžitě propustit.“

„Přijela komise, co si můžeme a nesmíme vzít s sebou. Museli jsme tam nechat i ledničku, pračku a elektrický sporák AEG, který maminka dostala jako svatební dar. Pak se to vymáhalo zpět. Všechno tam muselo zůstat. Mohli jsme si vzít akorát dvě postele, peřiny a nějaké věci a odvezli nás do Růžkových Lhotic, kde nás vyložili. Byl to statek, ve kterém, jak jsem se později dozvěděl, jeden čas bydlel Bedřich Smetana. Vevnitř v místnostech byly nějaké malby a bylo to mokrý. Neobývané a vlhké. Tak jsme tam přenocovali, protože nám tam vyhodili postele a peřiny. V Leštině jsme měli dobré známé Čepkovy, kteří podali informaci příbuzným, takže druhý den tam za námi poslali auto, ve kterém přijel strýc. Jeli za statkářem, který nás tam měl ubytovat a zaměstnat, a ten sdělil, že o nás nemá zájem, že se nepotřebuje o někoho starat. Mám dojem, že strýc ho dokonce nechal podepsat nějaký papír. Naložili těch pár věcí, co jsme tam měli, a odvezli na Vysočinu.“

„I u nás za války na začátku pětačtyřicátého roku si Němci zřídili takový štáb. Zabrali nám dva pokoje. Jeden, kde jsme spaly my tři děti, tam si zřídili krejčovskou dílnu, a pak ještě velký pokoj, kde si zřídili svou úřadovnu, takže jsme všichni zůstali jenom v ložnici. A někdy na konci dubna s postupující frontou je to zřejmě dovedlo k tomu, že odešli.“

„Po Zázraku v Číhošti se do Číhoště, která je šest kilometrů od Leštiny, sjížděli podívat zahraniční novináři, všichni místní věřící a i jiní zvědaví lidé a dál se o tom hovořilo. Když se to potom snažili znovu sehrát a vyšetřovali to, tak se mnoho věcí prosáklo, i když měly být utajené, a vzbudily další obavy. Doma se o Číhošti hovořilo jako o předznamenání něčeho horšího. A ono to skutečně postupně přišlo.“

„To jsem nastoupil do školy v městečku Golčův Jeníkov a pamatuji si, že učitel občanské výchovy Rada v jedné lekci vyzval děti, aby řekly, co dělají jejich rodiče. Vyvolal mě a říkal: ,Tak Šmirous, řekni nám, co dělá tvůj táta, že je v kriminále. Jaký je to nepřítel státu.‘ Samozřejmě jsem se rozbrečel. Vyhodil mě ze třídy a hotovo.“