Ing., CSc Prokop Šmirous

„I u nás za války na začátku pětačtyřicátého roku si Němci zřídili takový štáb. Zabrali nám dva pokoje. Jeden, kde jsme spaly my tři děti, tam si zřídili krejčovskou dílnu, a pak ještě velký pokoj, kde si zřídili svou úřadovnu, takže jsme všichni zůstali jenom v ložnici. A někdy na konci dubna s postupující frontou je to zřejmě dovedlo k tomu, že odešli.“

„Po Zázraku v Číhošti se do Číhoště, která je šest kilometrů od Leštiny, sjížděli podívat zahraniční novináři, všichni místní věřící a i jiní zvědaví lidé a dál se o tom hovořilo. Když se to potom snažili znovu sehrát a vyšetřovali to, tak se mnoho věcí prosáklo, i když měly být utajené, a vzbudily další obavy. Doma se o Číhošti hovořilo jako o předznamenání něčeho horšího. A ono to skutečně postupně přišlo.“

„V devětačtyřicátým už změnili povinné odvody brambor, obilí a všeho ostatního. Otec nesměl zaměstnávat další lidi, trvalo to jenom rok, protože pak nám to vzali. Začali tam působit někteří soudruzi a chodit po jednotlivých sedlácích, aby se tam založilo zemědělské družstvo. Někteří říkali, že to nemá cenu, dokud tam nevstoupí velcí sedláci jako Šmirous, Zelený a Landa. Tak to asi pochopili a vzali to jinou cestou. Nastrčili nějakého estébáka, že je to zahraniční zpravodaj.“

„Škola byla dobře vedená. Řekl bych, že i díky řediteli, inženýru Kořistovi, který, dej mu Pánbu lehké odpočinutí, se potom přiznal, že když přišly moje dokumenty, tak je zlikvidoval, aby mě mohl vůbec přijmout. Domluvili jsme se tak, že jsem v pohovorech uváděl, že můj otec je dělník v Jáchymově. To byla svým způsobem pravda, takže jsem ani moc nelhal a ve škole jsem vydržel. Jenomže ve třetím ročníku tehdy studoval chlapec, který se příjmením jmenoval Růžička a moc mu to nešlo, takže dostal na pololetí tři pětky. Jeho otec byl funkcionář partaje ve Žďáru nad Sázavou a přišel si do školy pohovořit, jak je to možné. Nechal si prověřit seznam studentů a narazil na to, že jsem tam taky já, a nařídil vedení školy mě okamžitě propustit.“

„To jsem nastoupil do školy v městečku Golčův Jeníkov a pamatuji si, že učitel občanské výchovy Rada v jedné lekci vyzval děti, aby řekly, co dělají jejich rodiče. Vyvolal mě a říkal: ,Tak Šmirous, řekni nám, co dělá tvůj táta, že je v kriminále. Jaký je to nepřítel státu.‘ Samozřejmě jsem se rozbrečel. Vyhodil mě ze třídy a hotovo.“