„Když jsme byly v prvním ročníku rodinné školy (1938–1939, pozn. red.), tak vlastně učebnice, to bylo za republiky, tak vím, že dějepis, to nám ředitel řekl: ‚Vezměte si pravítko a pero nebo tužku a budu vám říkat, které věty si musíte zaškrtat.‘ A ještě přitom zdůraznil: ‚A nemusíte to škrtat nijak silně. Jenom slabě, aby to bylo k přečtení,‘ to tím chtěl říct. Také ho ale zavřeli a potom jsem se dozvěděla, že zemřel v koncentračním táboře.“
„Pak chodili na návštěvy přes den – a v noci, v noci chodili a rabovali. Co přes den dali, tak zase jiné věci si vybrali. To si pamatuji, jak v noci najednou bouchali na dveře, na vrata, tatínek jim jde otevřít a voják ruský tatínka odstrčil od těch dveří a vlezl do toho bytu. Maminka byla v posteli, tak on tam k ní, začal z ní tahat tu peřinu, no, to byla taková hrůza.“
„Protože vlastně lidé, tak jak skončila válka a byli odsunuti Němci z pohraničí, tak Češi, kdo neměl tady dům, tak se stěhovali do pohraničí. Takže ti lidé, co u nás chodili do práce, tak vlastně hodně nastoupili tady do toho pohraničí a my jsme neměli vůbec žádné lidi na práci v tom hospodářství a zemědělství. Takže pracovní úřad přidělil tatínkovi lidi, a to byli pražští Němci, co žili v Praze, než je odsunuli. A ty vlastně vždycky v doprovodu jsme museli, a to jsem dělala já, že do Prahy v doprovodu vždycky nějaký, který dostal příkaz k odsunutí, tak jsme jeli do Prahy a tady jsem je předala. Takže takhle byli odsunuti postupně.“
Jarmila Slabyhoudová, rozená Kettnerová, se narodila 16. července 1923 v Chloumku u Mělníka do rodiny hospodáře jako prostřední ze tří dětí. V roce 1930 nastoupila do obecné školy v Mělníce, zde absolvovala i měšťanskou školu. V letech 1938–1941 navštěvovala v Mělníce rodinnou školu. V roce 1938 zažila stěhování Čechů ze Sudet do vnitrozemí. Z hospodářství musela rodina za druhé světové války odvádět okupační moci přesně stanovené dávky, zároveň je to ale chránilo od nuceného nasazení. Jarmila na hospodářství po skončení rodinné školy vařila pro rodinu i zaměstnance. V květnu 1945 se sestra pamětnice s rodinou přesunula z Prahy do Chloumku, aby unikla bojům při Pražském povstání. Jarmila vzpomíná na osvobozování Rudou armádou, která ve dne rozdávala lidem potraviny a v noci rabovala, a na bombardování Mělníka 9. května 1945. Po roce 1945 byla svědkem odsunu Němců, krátce pracovala na obecním úřadě v Ústí nad Labem, kde přidělovala potravinové lístky. Roku 1946 se provdala, narodily se jí dvě děti. Po převzetí moci komunisty Kettnerovi věnovali své pozemky státnímu statku Mělník, se kterým sousedili, a nebyli tak donuceni vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). V roce 1952 byl Jarmilin bratr Josef Kettner odsouzen na osm měsíců do Jáchymova za pomoc dvěma chlapcům při pokusu emigrovat ze země. Jarmila Slabyhoudová se s mužem přestěhovala do Čakovic, kde pracovala ve školní jídelně od roku 1956 až do důchodu. V roce 1968 byla svědkem příjezdu sovětských vojsk do Čakovic. V listopadu 1989 se s mužem účastnila demonstrací v centru Prahy. Je vdovou a žije v Čakovicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
