Evžénie Škubalová

„Protože jsme bydleli v jedné místnosti, tak otec večer říkal, že když už ho nesebrali, tak už ho neseberou. V sobotu chodil do práce a to už se nevrátil. Tak to skončilo. Potom měla maminka možnost jít za ním do věznice tady v Přerově. Chtěl nějaký oblečení. Takže vím, že mu nesla triko a kabát. A potom je převezli do Olomouce. Tak tam nesla chleba, protože se dozvěděla, že nemají co jíst. Potom byl v Kounicových kolejích, tak tam už nebyla. Odtamtud jsme dostali taky nějaký dopis. Z Kounicových kolejí už šel do Osvětimi. Žil ještě deset měsíců od té doby, co ho vzali. Pak jsme dostali úmrtní list a balík z Osvětimi a byly tam klíče, kabát, to triko, a dokonce i snubní prstýnek. To byla tehdy maminka hrozně překvapená.“

„Alespoň mám maturitní vysvědčení, ale nedostala jsem umístěnku. Pustila jsem si pusu na špacír a říkala jsem, jak to bylo, že za války kdyby nás nepodporovali, takový, jako byl Štěpán Klein, co měl sodovkárnu, ten byl na tom potom taky špatně. Sedával ve svým domě u okna na vozíku. Nevím, jak skončil. Ten nám taky pomáhal. Páter Bílek, toho si pamatuju, ten k nám chodíval. Jestli dával peníze nebo i něco donesl, to nevím. Ono je kolikrát lepší nevědět než vědět. Tak jsme přežili. Ona, protože jsem řekla, že místo komunistů matka volila národní socialisty - tehdy bylo: volte 1, volte 2, volte 3, volte 4 - tak mě tehdy nechtěla nechat maturovat.“