Petr Škabrada

* 1962

  • „Strašně rád vzpomínám na devadesátky. Nejenom my, ale kapely našeho ražení, kterých se najednou objevila spousta, mohly hrát v klubech, které vznikaly jako houby po dešti. Hrozně jsme si to užívali. Byli jsme najednou celebrity, bylo to až nenormální. Jezdili jsme do velkého klubu Belmondo v Praze, vešlo se tam 1 200 až 1 300 lidí, a my ho vyprodali. A přijel Olympic a měl tam třeba 500 lidí, my jsme jich měli víc než Olympic. To byla doba, kdy Helena Vondráčková chtěla seknout se zpíváním, nikdo na ni nechodil, protože byla spojovaná s režimem. Karel Gott ze stejných důvodů uvažoval o konci kariéry. Do popředí se dostali Jaroslav Hutka nebo Karel Kryl. Byla to nenormální doba. Pak se to překlopilo do podoby, která je v demokratické společnosti normální.“

  • „Jak vznikla Znouzectnost? Vrátil jsem se z vojny a šel ke Cainovi na návštěvu. Viděl jsem, že Caine hraje na kytaru a Jožžin na bubny. Říkám: 'Co děláte?' ‚Zakládáme kapelu.‘ ‚Můžu se přidat?‘ ‚Tak jo.‘ Ale neměli jsme baskytaristu. Se mnou do učení chodil nějaký Honza Polák, věděl jsem, že by hrozně chtěl hrát v kapele. Zašel jsem za ním, říkali jsme mu Propíny: ‚Propíny, kup si basu, já tě na ni naučím. Je to jednoduchý.‘ Propíny si opravdu koupil basu za těžké peníze, přišel na zkoušku, jenže se ukázalo, že vůbec necítí rytmus, vůbec mu to nejde, nemá ponětí, co to je raz, dva, tři, čtyři. Velké trápení, dvě zkoušky trápení. Nakonec sám uznal, že to nejde a basu prodal. Hledali jsme dál baskytaristu. Kamarád říkal, že jednoho zná, prodává v Tesle a doma má pověšenou baskytaru. Byl to Olda, Golda, se kterým hraju dodnes. Přišli jsme za ním s tím kamarádem a ten povídá: ‚Tady shání baskytaristu a ty máš doma tu basu.‘ Olda říkal: ‚No jo, ale já na ni hrát neumím. Našel jsem ji u popelnice, mám tam místo strun natažené jen provázky.‘ Opět jsem říkal: ‚Nevadí, já tě na ni naučím.‘ Přišel na zkoušku, ukázalo se, že Olda ten rytmus má. Dokonce že je velký milovník hudby. Jeho táta jezdil s kamionem a vozil mu ze západního Německa desky, měl doma Queeny, Zeppeliny. Zapojil se do kapely. Tak vznikla Znouzectnost.“

  • „Naše punková buňka vydržela asi jen tři měsíce, protože to přestalo lidi bavit. Vrátili se zase na ty diskotéky. My jsme s kamarádem Venysem byli jediní dva pankáči. Tak jsme se rozhodli, že s tím u nás na vesnici skončíme. Jednou jsme do klubovny přinesli magnetofon, pustili jsme Sex Pistols, vzali sekeru a všechno jsme tam rozsekali, zdi jsme okopali, nábytek, všechno. A to byl konec nejenom klubovny, ale i punku u nás ve Zruči. Punkové oblečení jsem ale nosil pořád. Tehdy, koncem 70. let, vyšel v časopise 100+1 článek, kde dehonestovali pankáče. Redaktor napsal: ‚Byl jsem v Londýně, šel po Kings Road, otevřely se dveře a vyšel pankáč, nagelované vlasy, načerno namalovanou pusu, a po čtyřech za ním šla holka, měla psí obojek, vedl si ji na provázku.‘ Tak jsme to s Venysem začali praktikovat. Já jsem byl ten pejsek. Dostali jsme samozřejmě do držky, ale byla to zábava. Taky v tom článku psali, že pankáči křičí ‚No Future‘. Na zábavě v České Bříze jsme se odvázali, během tance jsme si svlékli kalhoty, vystrkovali na lidi holý zadek a vykřikovali: ‚Žádná budoucnost!‘ Byla to strašná sranda. Po nějakých dvaceti letech jsem šel do té hospody v České Bříze znovu, od stolu vstal chlapík a říkal: ‚Škabrada, tebe si pamatuju, tys tady na mě ukazoval prdel.‘ Vesnice si tyhle věci pamatuje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 28.08.2024

    (audio)
    délka: 02:29:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechci být český knedlík

Petr Škabrada v roce 2024
Petr Škabrada v roce 2024
zdroj: plzeňské studio

Petr Škabrada (Déma) se narodil 10. května 1962 v Plzni, vyrostl ve vesnici Zruč pár kilometrů severně od Plzně. Jeho matka Jarmila pracovala jako skladnice v závodě Škodovky, jenž sídlil v Bolevci, otec Ladislav dělal ve Škodovce zámečníka. Stejně jako otec se pamětník vyučil zámečníkem a pracoval v závodě Škodovky v Bolevci. V dětství hodně četl a sbíral časopisy, oslnil ho svět Jaroslava Foglara, dodnes je sběratelem jeho díla. Díky programům německých televizí, které se daly na Plzeňsku naladit, poznal kapely Sex Pistols a The Clash, pod jejich vlivem se stal pankáčem. V rodné Zruči založil punkovou buňku, s vrstevníky se scházeli v klubovně. Ti se ale posléze vrátili na diskotéky a Petr Škabrada s kamarádem za zvuku Sex Pistols klubovnu zdemolovali sekerou. S kamarádem Venysem vyrážel na zábavy a užívali si je v plné punkové parádě. Jeho první nástroj byla baskytara, která měla jen dvě struny, skládal na ní písničky ve starém anglickém autě Hillman, které stálo u jejich domu na zahradě. Později si koupil červenou elektrickou kytaru – je samouk, hudební vzdělání podle něj sice vede ke zručnosti, ale stírá osobitost hraní a hudebního vyjadřování. V roce 1983 se stal členem kapely Zastávka Mileč, hrál na kytaru a zpíval, Rudolf Procházka (Jožžin) hrál na bicí a také zpíval, na baskytaru hrál Daniel Nakládal (Bowí). Vojnu v Pardubicích nesl pamětník těžce, onemocněl vysokým krevním tlakem a po roce a půl dostal modrou knížku. V roce 1986 vznikla kapela Znouzectnost, se kterou hraje dodnes (2024), jejími zakládajícími členy byli Petr Škabrada (Déma, kytara), Rudolf Procházka (Jožžin, bicí) a Caine (pravé jméno si nepřeje uvádět, kytara), zakrátko k nim přibyl Oldřich Neumann (Golda, baskytara). Po tragické smrti Jožžina v roce 1987 se Caine přesunul k bicí soupravě a kapela pokračovala v tříčlenné sestavě. Na protest proti brutálnímu zásahu proti demonstrantům během Palachova týdne v lednu 1989 napsal pamětník dopis prezidentu Gustávu Husákovi, s nesouhlasem vystoupil také na schůzi závodu Škodovky v Bolevci. Po sametové revoluci opustil Škodovku a vyráběl plastová okna, od roku 1994 je profesionální hudebník. Má pět dětí se třemi ženami, nejstarším táhne na čtyřicet a nejmladšímu jsou čtyři roky.