Petr Škabrada

„Jak vznikla Znouzectnost? Vrátil jsem se z vojny a šel ke Cainovi na návštěvu. Viděl jsem, že Caine hraje na kytaru a Jožžin na bubny. Říkám: 'Co děláte?' ‚Zakládáme kapelu.‘ ‚Můžu se přidat?‘ ‚Tak jo.‘ Ale neměli jsme baskytaristu. Se mnou do učení chodil nějaký Honza Polák, věděl jsem, že by hrozně chtěl hrát v kapele. Zašel jsem za ním, říkali jsme mu Propíny: ‚Propíny, kup si basu, já tě na ni naučím. Je to jednoduchý.‘ Propíny si opravdu koupil basu za těžké peníze, přišel na zkoušku, jenže se ukázalo, že vůbec necítí rytmus, vůbec mu to nejde, nemá ponětí, co to je raz, dva, tři, čtyři. Velké trápení, dvě zkoušky trápení. Nakonec sám uznal, že to nejde a basu prodal. Hledali jsme dál baskytaristu. Kamarád říkal, že jednoho zná, prodává v Tesle a doma má pověšenou baskytaru. Byl to Olda, Golda, se kterým hraju dodnes. Přišli jsme za ním s tím kamarádem a ten povídá: ‚Tady shání baskytaristu a ty máš doma tu basu.‘ Olda říkal: ‚No jo, ale já na ni hrát neumím. Našel jsem ji u popelnice, mám tam místo strun natažené jen provázky.‘ Opět jsem říkal: ‚Nevadí, já tě na ni naučím.‘ Přišel na zkoušku, ukázalo se, že Olda ten rytmus má. Dokonce že je velký milovník hudby. Jeho táta jezdil s kamionem a vozil mu ze západního Německa desky, měl doma Queeny, Zeppeliny. Zapojil se do kapely. Tak vznikla Znouzectnost.“

„Naše punková buňka vydržela asi jen tři měsíce, protože to přestalo lidi bavit. Vrátili se zase na ty diskotéky. My jsme s kamarádem Venysem byli jediní dva pankáči. Tak jsme se rozhodli, že s tím u nás na vesnici skončíme. Jednou jsme do klubovny přinesli magnetofon, pustili jsme Sex Pistols, vzali sekeru a všechno jsme tam rozsekali, zdi jsme okopali, nábytek, všechno. A to byl konec nejenom klubovny, ale i punku u nás ve Zruči. Punkové oblečení jsem ale nosil pořád. Tehdy, koncem 70. let, vyšel v časopise 100+1 článek, kde dehonestovali pankáče. Redaktor napsal: ‚Byl jsem v Londýně, šel po Kings Road, otevřely se dveře a vyšel pankáč, nagelované vlasy, načerno namalovanou pusu, a po čtyřech za ním šla holka, měla psí obojek, vedl si ji na provázku.‘ Tak jsme to s Venysem začali praktikovat. Já jsem byl ten pejsek. Dostali jsme samozřejmě do držky, ale byla to zábava. Taky v tom článku psali, že pankáči křičí ‚No Future‘. Na zábavě v České Bříze jsme se odvázali, během tance jsme si svlékli kalhoty, vystrkovali na lidi holý zadek a vykřikovali: ‚Žádná budoucnost!‘ Byla to strašná sranda. Po nějakých dvaceti letech jsem šel do té hospody v České Bříze znovu, od stolu vstal chlapík a říkal: ‚Škabrada, tebe si pamatuju, tys tady na mě ukazoval prdel.‘ Vesnice si tyhle věci pamatuje.“