Olga Šišková

Každý tam musel jako u Bati začít od píky. Já jsem půl roku kolorovala. Mohla jsem jít buď na konturování, nebo na kolorování. Potom jsem začala fázovat. To byla veliká továrna tehdy, ten kreslený film...

Taky s námi dělal Luboš Beneš, co točil A je to! On pak přešel k loutkařům. Ten taky vyváděl všelijaké kousky. Sedl třeba na krabici od filmu, to byla taková plechová krabice, a byly tam mramorové schody a on z nejvyššího patra jel na té krabici po těch schodech dolů. To byl rambajs! Nebo jednou na večírku... Říkalo se, že aloe je zdravé, tak si tam děvčata pěstovala aloe. A on jim to všechno okousal a snědl.

Pletli jsme z takových loubků nebo slámy copánky a z nich se šily tašky. No a potom nám dali čistit kroužky do V2. To nám přišly krabice s těmi kroužky a my jsme udělali takovou věc: aby se jim to zadřelo, tak jsme to mazali popelem.

Můj jeden příbuzný, důstojník, měl ideu, že všem svým příbuzným přinesl pušku. Nám taky. A pak byla heydrichiáda a tu pušku jsme měli u nás ve skříni. A teď přišli Němci v okovaných botách a bušili. Náš otec byl úplně na mrtvici, ten tak zezelenal, bylo mu špatně a matce taky! Protože jsme tam měli tu pušku. A oni přišli, otevřeli skříň a bodáky napichovali to šatstvo. A jeden tam sáhl a vítězoslavně to tahal. Myslela jsem, že otec omdlí. A my všichni. A víte, co ten voják vytáhl? Stojan na fotografování, můj otec byl vášnivý fotograf. A ta puška byla vedle. Víte, že bychom byli všichni mrtví?!