Zdeňka Šillerová

* 1944

  • „Němci utíkali na západ, spletli si cestu u křižovatky a chtěli se vracet. Najeli na ten mostek, že se vrátí, a najeli přesně na ty miny. Chalupa rozbitá, strýc měl údajně osmdesát střepin v těle do půli pasu. Jedno oko mu vyndali hned, babička neměla oko a dědeček byl na zahradě, kde byli utábořeni Němci a šel se podívat v noci na tu zahradu. Dobře se s nima domluvil, že nebyly problémy, byli to mladí kluci, říkal, že šestnáct až sedmnáct roků jako vojáci naverbovaní. A tam tomu unikl. Babička s tím strýcem to chytili v té zadní světnici, nával těch střepin a ti vojáci v tom tanku uhořeli. Právě, že bylo to zatemnění a byli jsme na zemi a ještě bylo nějakým velkým vlňákem zadělané okno, tak ty střepiny zachytl, takže nám se nic nestalo tady v tom malým pokojíčku.“

  • „Ten strýc dělal ve Zbrojovce v Brně, oženil se do Svitávky a v tom Brně dělal a už nevím, ve kterém roce je sebrali, kolik těch chlapů, přežil jen jeden, nějakej zraněnej. Ale je tam vyjmenovanej člověk, kterej je udal. Oni vybírali na ženy, kterým sebrali chlapy, na něco takovýho dělali sbírky. A tak byl v Brně a potom v té Osvětimi. Teta byla vdova, ten neměl tatínka a potom z toho koncentráku přišla jen bedýnka s popelem a hotovo. Tak to dali do hrobečku ve Svitávce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Sebranice, 23.09.2020

    (audio)
    délka: 01:32:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodinná tragédie v poslední den války

Ve škole v roce 1957
Ve škole v roce 1957
zdroj: Archiv pamětnice

Zdeňka Šillerová se narodila 4. dubna 1944 v Sebranicích u Boskovic jako druhorozená dcera rodičům Františkovi a Marii Hanákovým. Dědeček František Slavíček byl během první světové války v zajetí a v období první republiky pracoval jako řidič u židovské rodiny Löw-Beer, která založila textilní továrny v nedaleké Svitávce. Strýc Josef Slavíček se zapojil do odbojové činnosti v brněnské Zbrojovce. Byl zatčen, vězněn v Kounicových kolejích a v roce 1942 zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. V noci z 8. na 9. května 1945 před domem Slavíčkových najel německý stíhač tanků na bednu s municí a výbuch způsobil nejen velké materiální škody. Strýc František Slavíček byl těžce zraněn, oslepl a babička přišla o jedno oko. Rodiče se dvěma malými dětmi Zdeňkou a Marií zachránilo dobře zatemněné okno ve vedlejší místnosti. Po absolvování základní školy se vyučila v podniku Tylex Letovice a v roce 1960 se vdala. S manželem Milošem Šillerem měli dvě dcery, Zuzanu a Ivanu. V roce 1966 se přestěhovali do Karviné na nově vybudované sídliště. Několik let pak pracovala v mateřské škole jako kuchařka a manžel v karvinských dolech. Později navštěvovala sociálně právní školu a pracovala pro Svaz invalidů jako pokladník. Po rozvodu v roce 1972 se přestěhovala s dcerami zpět do Sebranic. Překonala vážnou nemoc a po revoluci v roce 1989 se podílela na vzniku muzea v Boskovicích. V roce 2020 bydlela sama ve svém rodném domě v Sebranicích.