Herwig Schönfelder

„Tři sovětští vojáci vpadli do jednoho domu, kde byla hornická rodina. Toho horníka zavřeli do sklepa a ti tři zneužili tu paní a taky ji dost zbili v obličeji, měla modré oči a odřeniny. A jak byli pryč, tak si stěžovala, šla na sovětskou komandaturu, stěžovala si tomu nejvyššímu. A on se zeptal, jestli by je poznala. A ona říkala, že není slepá, že je pozná. Tak musela celá četa nastoupit a on říkala, který to byli. A ona se podívala a ukázala na tři, ten a ten a ten to byl. Ti tři byli hned zatčení sovětskou policií a pak se zjistilo, že byli zastřeleni a zahrabáni v Jáchymově na hřbitově u zdi.“

„Přišel jeden mladý Čech z vnitrozemí a měl povolení, že si může vybrat po odsunutých Němcích baráček. A on přišel tam, kde bydlel strýc, a ukázal mu to povolení a lámanou němčinou mu řekl, že je teď on majitelem a že strýc musí pryč na odsun. Strýc vzal ruksak a pár maličkostí a šel ven, ale nešel do odsunu, ale na šachtu. Hlásil se svému šéfovi, nejvyššímu sovětskému důstojníkovi, a hlásil mu, že už nemůže přijít, protože ho vyhodili z domu a že nemá kde bydlet a nic. Ten nadřízený řekl, aby chvíli počkal, a zavolal sovětskou vojenskou policii. Řekl, aby s nimi jel a ukázal jim cestu k jeho baráku. A to se taky stalo. Strýc je tam zavedl, šli dovnitř a poučili toho takzvaného majitele, vyhrožovali mu hned, jak si může dovolit vyhazovat horníka, který je zaměstnaný u sovětské armády, aby ho obtěžoval, aby okamžitě vypadl z baráku, nebo ho zastřelí. On se ještě ohradil, že to platí jen pro Čechy, a oni mu odvětili, že to platí pro horníky, a natáhli samopal a řekli: ‚A ven!‘ Tak ten vypadl a šel si stěžovat na národní výbor a oni mu říkali: ‚Jak můžeš být tak blbý? Říkali jsme ti, že horníci jsou pod ochranou sovětské armády, a ty děláš takové voloviny. Buď rád, že tě hned nezastřelili.‘“