„V mém pojetí je to to, že my věříme v eucharistii. To znamená proměnu té hostie, tedy z řečtiny ‚oběť‘, že tam nějakým způsobem Kristus v té oběti je. V té eucharistii, při té proměně, při bohoslužbě, že je tam přítomen. A ta moje závěrečná řeč je vlastně o Corpus Domini, což je svátek, který je způsobený díky nevěřícímu knězi našemu, který byl asi poradce Otakara II. Možná, to je jedna verze. A druhá verze je, že byl možná Němec a byl na dvoře Otakara II. V každém případě to byl člověk, a to teď ještě vysvětlím, to je takové moje poslední vyznání, vysvětlení, jestli si to můžu dovolit. My jsme byli křtěni a biřmováni na seslání Ducha svatého, což je nějakých těch padesát dní po Velikonocích, biblicky, to tady nebudu rozebírat, prostě to tak je. A to jsou ty... Z Rychlých šípů známe svatodušní svátky, jak jeli tamhle někam na vodu. To je v květnu. A ono se stalo asi čtyři sta takovýchto zázraků eucharistických, zajímavé je, že asi polovička v pravoslaví a polovička v katolickém prostředí. Ne v protestantském, protože tam se na to nevěří. Právě ty dvě prostředí, to katolické a pravoslaví, to je pro nás ten důležitý most po těch pěti stech letech to nějak sbližovat. A tam je to komplikovanější v tom, že jsou to samozřejmě autokefální nebo takové regionální, místní, jako moskevská, cařihradská, ty pravoslavné církve. Takže to je taková komplikace, na rozdíl od té jednoty katolické, i když jsou tam i Opus Dei a i františkáni. Prostě spousta proudů, ale v té jednotě, což je asi důležité. A ten most je v tom přiblížit tyhle dva světy, které věří v eucharistii, v tu proměnu, věří ve stigmata, věří v pár takových momentů, které jsou velmi spirituální, které jsou blízké jenom těmhle dvěma křesťanským odvětvím. A to Corpus Domini vlastně vzniklo... Tělo páně, ten svátek, vznikal na počátku druhého tisíciletí, kdy těch zázraků se začalo víc objevovat. A to v té podobě, že třeba z té hostie začala kapat krev nebo se proměnila ve svalovinu, což my jsme potom v rámci františkánů natočili po Evropě na různých místech. Kde třeba to bylo pět hrudek svaloviny z 8. století v Itálii, kde se váží každá jednotlivá hrudka nebo po dvou, po třech, nebo všechny, a pořád váží stejně. Neuvěřitelné... Jsou to i vědecké nepochopitelnosti. Ale co je na tom důležité, že vždycky jak Turínské plátno to má krevní skupinu AB, jako Turínské plátno. Turínské plátno je další takový fenomén, který uznávají tyhle dvě církve. Jak ta katolická, tak ta pravoslavná, což nás sbližuje, a to je ten most.“