Mgr. Alois Sassmann

„Ptali se mě taky na maminku, říkali: ,Ona vaše maminka je hodně taková nemocná, co kdybysme si ji sem pozvali a trochu si ji tady podali. To byste asi koukal, co? A co kdybyste skončil na dně Macochy? Co vy na to?‘ To bylo blbý, zvlášť když člověk věděl, že některý tam skončili. A pak mi taky říkali: ,Heleďte, my si vás do toho kriminálu dostaneme, my za vámi půjdeme krok za krokem a my vás jednou dostaneme a skončíte v kriminále.‘ To víte, člověku bylo ani ne dvacet, řeknu devatenáct a půl, a to jsou docela šoky. I když člověk si hrál na hrdinu, tak tohle vás poznamená na celý život.“

„Přišel vedoucí a říkal: ,Máš tam někoho.’ Ten hned občanku a abych s ním šel. Tak jsme tam šli na ten výslech, naproti. Byl jsem tam do tří hodin, šest hodin. Bez jídla, bez pití, já jsem tehdy ještě zaspal, takže jsem ani nesnídal. Tak už jsem měl potom hrozný hlad a hroznou žízeň. Tak jsem je požádal, jestli by mi dali aspoň napít. Tak mi tam dali nějakou vodu, tak jsem to udělal tak, že jsem si jenom namočil prst a svlažil rty, protože jsme byli školení, že nám tam mohou něco dát, nějaký oblbováky nebo něco, tak jsem nechtěl nikoho zradit. A chtěli vlastně vědět, koho znám z kostela, a tak dále, jestli něco říkám o Polsku a kde se scházíme. A oni nejvíc jako zbraň měli, že řekli: ,Vy jste křesťan, když takhle lžete? Křesťan přece nesmí lhát. Jak nám můžete tvrdit, že neznáte Jarku Veselou, když vás vidíme, jak s ní chodíte do školy?‘ Tak já jsem nelhal. Já jsem říkal, že se mi pod tím jménem nikdo nevybavuje.“