„Usilovali jsme o změnu vlády na Kubě. To bylo to, čeho jsme chtěli dosáhnout, spolu s tím, aby kubánská společnost měla opět demokratické uspořádání. Nemuselo se to asi jmenovat revoluční hnutí, přestože jsme opravdu chtěli radikální změnu, protože mělo jít o změnu vší komunistické vlády na Kubě. Dnes bych to nazval jinak, ale tenkrát se to jmenovalo takhle a já jsem nakonec na tuhle kubánskou tradici revolučního vedení hrdý.“
„Když se k nám doneslo, že [Anastáz Mikojan] bude pokládat [květinový] věnec ve tvaru srpu a kladiva u Martího sochy v havanském Centrálním parku, spojili jsme se a shromáždili skupinu studentů, sehnali jsme věnec ve tvaru kubánské vlajky a šli tam s ním. Oni věděli, že se tam chystáme, a čekali na nás v Centrálním parku. Bylo tam policie, která nás zadržela a zmlátila, střílelo se, přestože nebyl nikdo zraněn. Vlastně byl, zranili tam Fernanda Tres Palacios. Několik studentů zatkli a odvedli je na nejbližší stanici a mě odvezli ve vládní pronásledovačce [hlídkovém policejním voze].“
„Podívejte, já konkrétně jsem měl rumunského kněze, který dorazil na Kubu, předtím jsem si ještě pamatoval, jak se jmenoval, teď už jsem to zapomněl. Vyšla mu dokonce i knížka, a já jsem studoval marxismus natolik důkladně, že jsem ji přečetl někde v 16 letech, proto jsem se taky začal proti komunismu vymezovat. Skoro všichni navíc věděli, že komunismus bude omezovat svobodu a náboženství a že šlo o naprosto ateistické hnutí. Z tohoto důvodu jsme se vůči němu vymezovali. Proto jsme tolik usilovali o to, aby byli studenti na univerzitě s komunismem obeznámení a mohla se formovat výrazná opozice, což se nám myslím podařilo.“
„Fidel a Raúl se pokoušejí proniknout, respektive pronikli na univerzitu a pokoušejí se volbám zabránit. Chtěli, aby existoval jeden jediný kandidát. Studenstvo si však vynutilo, aby se konaly volby, ve kterých tenkrát zvítězil Rolando Cubela. Pro nás to však i tak znamenalo vítězství, protože se nám podařilo docílit toho, aby se konaly volby, protože Castro chtěl, aby žádné volby vůbec nebyly, jejich plán byl takový, aby se už nikdy vůbec žádné volby nekonaly, aby neexistovala demokracie, aby režim a vládu a vůbec všechno představovali jenom oni. Proto jsme byli rádi, že se nám podařilo na univerzitě dosáhnout alespoň tohoto malého vítězství a že se mohly uspořádat volby.“
Juan Manuel Salvat Roque se narodil 27. března 1940 v obci Sagua la Grande, provincii Villa Clara v Kubánské republice. Jako dospívající pomáhal svým rodičům s prací v obchodě se smíšeným zbožím, který měli v centru města. Během studií na Univerzitě La Salle se aktivně podílel na protestech proti batistické diktatuře. Po vítězství museli knězi spolu s ženskými i mužskými náboženskými kongregacemi Kubu opustit, pročež musel ve studiích pokračovat na Havanské univerzitě. I zde se vymezoval vůči vládě, která se dostala k moci 1. ledna 1959. V těchto letech navštívil Kubu Anastáz Mikojan, tehdejší první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, vůči kterému studenti uspořádali zavrhující akt, načež byli z univerzity vyloučeni. Po období exilu ve Spojených státech se znovu vrátil na ostrov, aby zde ve skrytu bojoval proti vládě. Posléze do USA opět emigroval přes námořní základnu v Guantánamu. V současné době žije ve Spojených státech.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
