Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Juan Manuel Salvat Roque (* 1940)

• nace el 27 de marzo de 1940, en Sagua la Grande, Villa Clara, República de Cuba

• su padre tenía una bodega en el centro del pueblo, debido a la viveza económica existente en ese municipio

• luchó contra la dictadura batistiana junto a miles de jóvenes opositores

• empieza sus estudios universitarios en la Universidad La Salle

• al triunfo de la Revolución el Primero de enero de 1959, pasa a estudiar a la Universidad de La Habana

• también lideró y formó parte de movimientos que estaban en contra del gobierno de los Castro

• lidera, junto a otros estudiantes un acto para oponerse a la visita del General Anastás Micoyán, Jefe de Estado de la Unión Soviética

• expulsado por este hecho, de la Universidad de La Habana por lo que tuvo que exiliarse en Estados Unidos

• regresa a Cuba, bajo una identificación falsa, para realizar acciones clandestinas contra el gobierno de Fidel Castro

• crea, en conjunto a otros jóvenes, el Directorio Revolucionario Estudiantil en Cuba, el cual también tuvo presencia en otros países de Latinoamérica

• regresa a Estados Unidos, esta vez por la Base naval de Guantánamo y reside en este país actualmente

Českojazyčná verze následuje po španělské verzi:

Antes del triunfo de la Revolución cubana, ocurrido el Primero de enero de 1959, Cuba era uno de los países más prósperos de América latina. Uno de esos principales polos económicos en la isla, se encontraba Sagua la Grande[1], debido al puerto de Isabela de Sagua[2], enclavado allí. De ese municipio, perteneciente a la provincia Santa Clara, es Juan Manuel Salvat Roque.

Nacido entre la Sierra de Jumagua y el mar

Nace en Sagua la Grande, el 27 de marzo de 1940: “Sagua era una ciudad con 21 000 habitantes. Un pueblo muy próspero, donde la gente vivía muy bien. Había una gran fuerza económica por el azúcar que se movía a través del puerto de Isabela de Sagua. Allí se encuentran Cayo Cristo, Cayo Esquivel [Cuba cuenta en sus alrededores grandes cayos, los cuales, hoy, son utilizados por compañías hoteleras para incrementar el turismo en la isla], teníamos unas playas incomparables, en fin, era un pueblo hermoso. Desde que tenía seis años de edad, tuve que ayudar a mi padre en una bodega que teníamos en el centro del pueblo. Pero me gustaba mucho hacerlo, porque nos visitaba e interactuábamos con mucha gente porque teníamos bastante clientela”., comenta

Universidad de La Habana

Cuba, antes del triunfo de la Revolución, tenía una fuerte presencia del catolicismo, por lo que la mayoría de los colegios privados eran cristianos. Válido aclarar que, luego del Primero de enero de 1959, el gobierno se apropió de todas las instituciones cristianas, además de enviar al exilio a todos los sacerdotes, obispos, religiosas y monjes que vivían en la isla: “Cuando terminé mis estudios básicos de primaria, me fui a estudiar a la universidad de La Salle[3] porque la de La Habana había cerrado. Ya luego del triunfo de la Revolución, vuelve a abrir y me voy a la capital a estudiar. Allí me encontré con un movimiento opositor bastante fuerte. Había muchos estudiantes que estábamos en contra del nuevo gobierno de los Castro. Lo que sí me llama la atención, es que antes del primero de enero, muchos de nosotros habíamos ayudado de muchas maneras en las luchas en el Escambray[4] y cuando nos dimos cuenta de que todo lo que había prometido Fidel Castro era mentira, empezamos a hacer cosas en contra de su gobierno, porque no nos representaba. También participamos en la Huelga del 9 de abril[5], pero fracasó, no se logró absolutamente nada”, recuerda Juan Manuel. Se conoce que la Universidad de La Habana fue cuna de luchas opositoras al gobierno de Fidel Castro: “Recuerdo que cuando se hicieron las primeras elecciones en la universidad, Fidel y Raúl [Castro] querían meter sus narices y suspenderlas. No querían dos candidatos, sino uno solo. Los aspirantes eran Pedro Luis Goitel y Rolando Cubela Secades[6]. Al final fue una gran victoria del estudiantado porque logramos tener elecciones en la universidad, a pesar de la oposición de Fidel y Raúl. Poníamos anuncios en los periódicos de la universidad, para llamar a la lucha contra la implantación del comunismo”. Cabe resaltar que, según datos históricos, los estudiantes cubanos, antes del Primero de enero de 1959, sentían un fuerte rechazo hacia el sistema Comunista.

Anastás Mikoyán

Corría el año 1960, y el entonces vice primer ministro de la extinta Unión Soviética, Anastás Mikoyán, realiza una visita a Cuba. Fue recibido por una turba de estudiantes universitarios, quienes se opusieron por completo a el periplo que realizaría en la isla, el cual consistía en entregar una ofrenda floral en forma de hoz y martillo, en la estatua de José Martí, ubicada en el Parque central, luego la inauguración de la Exposición Soviética de Ciencia, Técnica y Cultura, en el Palacio de Bellas Artes, además de reuniones con altos mandos del gobierno de los Castro: “Cuando supimos la noticia de que Mikoyán[7], quien había organizado una fuerte represión contra estudiantes en Hungría, estaría de visita en Cuba, rápidamente convocamos a una manifestación para oponernos a su visita y a ese gesto, que claramente, era comunista en un país, donde su presidente, había jurado que no era partidario de ese sistema. Lo que hicimos los estudiantes durante su visita fue grande. Muchos medios de comunicación internacionales, y los de Cuba, porque aún había prensa libre en la isla, la cual eliminaron unos meses después de febrero de 1960, sacaron la noticia a la luz, sobre la represión a la que fuimos sometidos los manifestantes. A muchos nos llevaron presos, nos golpearon y violentaron. Después de esto ya sabíamos cuáles serían las consecuencias; harían todo lo posible por sacarnos de la Universidad. Al final de todo nos botaron a mí, a Mulet y a Travieso. Debo decir que tuvimos el apoyo del estudiantado, quienes se opusieron a que nos sacaran, pero al final lo hicieron”, recuerda Juan Manuel. Al mismo tiempo resalta también que muchos de los partidarios del gobierno gritaban ese día “¡Paredón, paredón”!, es decir, consignas inculcadas por el gobierno de Fidel Castro, para todas aquellas personas que se oponen al régimen y que, incluso hoy en día, aún se siguen gritando en Cuba.[8]

Salida y clandestinaje

A partir de estos sucesos, hubo un flujo bastante marcado de migración cubana, sobre todo de opositores al nuevo gobierno. Debido también a la fuerte represión a la que fueron sometidos, Salvat, junto a otros compañeros de lucha, deciden abandonar Cuba: “No recordamos bien si estuvimos exiliados en la Embajada de Brasil o la de Perú, el caso es que tuvimos que irnos de Cuba, con dirección a Estados Unidos. Allí empezamos un fuerte activismo en los grupos de exiliados cubanos. Nos reunimos con personas y decidimos regresar a Cuba, pero esta vez como clandestinos, con identidades falsas. Por ejemplo, mi nombre a partir de ahí era Juan Sánchez. Logramos entrar nuevamente a Cuba en 1960 y empezamos a organizarnos allí dentro para hacer acciones que desestabilizaran el gobierno. Ya en Miami habíamos constituido el Directorio Revolucionario Estudiantil [DRE] y estábamos también, en las sombras, organizándolo en Cuba. Queríamos tomar La Habana y un grupo de 80 estudiantes, conducido por Mulet, estaba para alzarse en la Sierra Maestra[9]. Teníamos una gran organización y necesitábamos armas, pero esas nunca llegaron”, narra Juan Manuel.

Playa Girón

En la madrugada del 17 de abril de 1961, el gobierno de Estados Unidos comenzaría una ofensiva en Cuba; lo que se conoce como el Ataque a Playa Girón[10]. Cubanos, en su mayoría, exiliados en Estados Unidos, desembarcaron por Playa Larga y Playa Girón, ubicadas ambas en Bahía de Cochinos, provincia Matanzas, pero en menos de 72 horas fueron derrotados por tropas del gobierno cubano, debido a la falta de municiones y la desorganización en las maniobras: “Nosotros nunca nos enteramos del ataque a Playa Girón. Nunca nos avisaron y supimos de esta ofensiva por la radio y la televisión del gobierno de Fidel, porque de habernos enterado, hubiéramos participado. Recuerdo que, en esos días, hubo grandes detenciones en la isla. Al menos unos 100 000 cubanos presos, que no tenían nada que ver con el ataque a Playa Girón, pero el gobierno quería dar como una especie de escarmiento para sembrar miedo en la población”, recuerda los sucesos de la invasión estadounidense fallida.

Presos, paredones, y salida definitiva

Luego de Playa Girón, muchos de los cubanos que se encontraban de forma clandestina en Cuba, tuvieron que vivir otro tipo de clandestinaje. El gobierno ya estaba al tanto de que muchos de los exiliados estaban escondidos en Cuba y habían desplegado fuerzas policiales para encontrarlos. Salvat se las tuvo que ingeniar de manera peculiar, al igual que sus compañeros: “Yo estaba quedándome en una casa de seguridad, que eran viviendas de personas que nos dejaban quedarnos con ellos y así tratar de pasar desapercibidos. Eran hermanos de lucha que se habían quedado en Cuba y yo estaba en una de Sagua la Grande. De un día para otro caigo preso, pero como tenía identificación falsa me soltaron. Ya sabía que mi vida estaba corriendo peligro y que ellos no iban a demorar en volverme a apresar. Es por ello que decido meterme a la Nunciatura Apostólica[11] y esperar para poderme ir a Guantánamo, para ver de qué forma podía salir de Cuba por la Base Naval. Pues así sucedió todo. Hice mi viaje hasta Guantánamo sin ningún percance y entré a la Base [Naval] y a los pocos días me trasladaron hasta Cayo Hueso, en Florida”, recuerda. Esos primeros años de Revolución, hubo personas que estuvieron en el clandestinaje y que el gobierno cubano se encargó de quitarles la vida en los llamados paredones: “Recuerdo con mucha tristeza el fusilamiento de Virgilio Campanería que murió gritando Viva Cristo Rey, Viva Cuba libre. Eran personas tan buenas, tan dedicadas a la causa, que aún no podíamos creer que ellos estuvieran muertos. Nuestro compañero Tomás Fernández Travieso fue condenado a 30 años de prisión y como él muchísimos más”, resume.

“Luego de todo esto, ya yo estaba viviendo en Estados Unidos, nos damos cuenta, el exilio cubano y muchísimas personas más, de que habría que tomar otro camino para luchar por la libertad de Cuba”, concluye Juan Manuel.

 

[1] Sagua la Grande: https://es.wikipedia.org/wiki/Sagua_la_Grande

[2] Puerto de Isabela de Sagua: https://www.ecured.cu/Isabela_de_Sagua

[3] Hermanos de La Salle: https://www.lasalle.es/quienes-somos

[4] Escambray: es un territorio de la central provincia cubana de Villa Clara perteneciente al domo de Cubanacán o Alturas de Santa Clara confundido históricamente con el Macizo de Guamuhaya, ubicado al sur. https://www.ecured.cu/Sierra_del_Escambray

[5] Huelga del 9 de abril: Convocada por la dirección nacional del Movimiento 26 de Julio, presidida por Fidel Castro. http://www.vanguardia.cu/lo-mas-visto/seccion-villa-clara/3414-9-de-abril-de-1958-reves-que-acelero-la-victoria

[6] Rolando Cubela Secades: https://www.elindependiente.com/politica/2016/12/03/el-hombre-que-pudo-matar-a-castro/

[7] Anastás Mikoyán: https://www.buscabiografias.com/biografia/verDetalle/7967/Anastas%20Mikoyan  

[8] Si desea leer el relato sobre estos sucesos, escrito por periodista Alberto Muller, puede seguir este link: https://www.cubanet.org/htdocs/CNews/y00/feb00/01o7.htm

[9] Sierra Maestra: Macizo montañoso más importante del archipiélago cubano

https://www.ecured.cu/Sierra_Maestra_(Cuba)

[10] Ataque a Playa Girón: Siga estos hilos para conocer sobre dos de los participantes en el ataque a Playa Girón, entrevistados para Memory of Nations: https://www.memoryofnations.eu/cs/zayas-bazan-loret-de-mola-eduardo-1935?clipId=203385#recording

https://www.memoryofnations.eu/en/diaz-arguelles-humberto-1942?clipId=202739#recording

[11] Nunciatura Apostólica: Es la misión diplomática de alto rango del Vaticano en cada país

 

Česká verze:

Před vítězstvím Kubánské revoluce, k němuž došlo 1. ledna 1959, byla Kuba jednou z nejvíce prosperujících zemí Latinské Ameriky. Jeden z ekonomických středobodů ostrova se nacházel v obci Sagua la Grande[1], a to díky přístavu Isabela de Sagua[2], který se zde nacházel. Z této obce, jež náleží k provincii Santa Clara, pochází i Juan Manuel Salvat Roque.

Narozený mezi mořem a pohořím Sierra de Jumagua

Narodil se 27. března 1940 v obci Sagua la Grande: „Sagua bylo v té době město s 21 tisíci obyvateli. Bylo to vzkvétající město, kde se lidem dařilo. Město se ekonomicky rozvíjelo díky cukru, který se překládal v místním přístavu Isabela de Sagua. Tam se nacházejí ostrůvky Cayo Cristo, Cayo Esquivel [v okolí kubánského pobřeží se nalézají úchvatné ostrovy, které dnes využívají hotelové společnosti, aby přilákaly turisty], měli jsme skvostné pláže, zkrátka bylo to nádherné městečko. Od svých šestnácti let jsem musel pomáhat otci v obchodě se smíšeným zbožím, který jsme měli v centru města. Nevadilo mi to, protože k nám chodila spousta lidí, se kterými jsme si povídali, měli jsme hodně klientů,“ doplňuje.

Havanská univerzita

Na Kubě byla před vítězstvím Revoluce výrazně zastoupená katolická víra, a tak byla většina soukromých škol křesťanská. Stojí za to upřesnit, že po 1. lednu 1959 se vláda zmocnila všech křesťanských institucí, a k tomu poslala do exilu všechny kněze, biskupy, řeholnice a duchovní, kteří na ostrově žili: „Když jsem tak dokončil základní školu, musel jsem pokračovat na Univerzitu La Salle[3], protože Havanská univerzita byla zavřená. Potom po vítězství revoluce zase otevřela, a tak jsem šel studovat do hlavního města. Tam jsem se seznámil s velmi výrazným opozičním hnutím. Nás studentů, kteří jsme byli proti nové vládě Castrů, bylo opravdu hodně. Pozoruhodné je, že před 1. lednem spousta z nás všelijak pomáhala v bojích v pohoří Escambray[4], a když nám došlo, že všechno, co Fidel Castro slíbil, byla lež, začali jsme podnikat věci proti jeho vládě, protože nás nereprezentovala. Zúčastnili jsme se i stávky 9. dubna[5], ale neuspěli jsme, nedosáhlo se vůbec ničeho,“ vzpomíná Juan Manuel. Havanská univerzita je známá jako kolébka opozičních hnutí proti vládě Fidela Castra: „Vybavuji si, že když se na univerzitě konaly první volby, Fidel a Raúl [Castro] do toho chtěli strkat nos a zabránit jim. Nechtěli dva kandidáty, ale jen jednoho. Těmi dvěma byli Pedro Luis Goitel a Rolando Cubela Secades[6]. Nakonec to bylo velké vítězství studenstva, protože se nám podařilo na univerzitě volby uspořádat, a to Fidelově a Raúlově odporu navzdory. Abychom svolali ostatní k boji proti zavádění komunismu, dávali jsme oznámení do univerzitních novin.“ Stojí za to zdůraznit, že podle historických údajů se před 1. lednem 1959 kubánští studenti vůči komunistickému zřízení velmi silně vymezovali.

Anastáz Mikojan

Byli jsme uprostřed roku 1960, když tehdejší první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, Anastáz Mikojan, navštívil Kubu. Přivítala jej horda univerzitních studentů, kteří se důrazně ohradili vůči okružní jízdě, již měl na ostrově podniknout a jež spočívala v umístění květinového věnce ve formě srpu a kladiva u sochy José Martího, která se nachází v Parque Central, následném zahájení Sovětské výstavy vědy, techniky a kultury v Palacio de Bellas Artes, a nadto setkáních s vysokými představiteli castrovské vlády: „Když jsme se dozvěděli, že Mikojan[7], který stál za silnými represemi studentů v Maďarsku, bude na návštěvě na Kubě, svolali jsme ihned demonstraci, abychom se vůči jeho návštěvě a tomuto gestu vymezili, neboť šlo zcela zjevně o komunistický počin v zemi, jejíž president přísahal, že nikdy nebude přívržencem tohoto systému. To, co jsme jako studenti během jeho návštěvy podnikli, bylo skutečně velkolepé. Množství mezinárodních sdělovacích prostředků, i kubánských, protože tenkrát ještě na ostrově existovala svoboda tisku, kterou zrušili několik měsíců po únoru 1960, tu zprávu zveřejnilo a napsalo o represích, jejichž oběťmi jsme se jako protestující stali. Hodně nás uvěznili, zmlátili nás nebo si nás podrobili násilím. Po tomhle jsme už věděli, jaké to bude mít následky a že udělají vše pro to, aby nás z univerzity vyhodili. Nakonec vyrazili mě, a ještě další spolužáky, Muleta a Traviesa. Musím říct, že nás ostatní studenti podpořili a postavili se proti tomu, aby nás vyloučili, ale stejně se jim nepodařilo tomu zabránit,“ vzpomíná Juan Manuel. Hodně příznivců vlády v ten den křičelo „Ke zdi, ke zdi!“, tedy příkaz k popravě, jejž zavedla Castrova vláda pro všechny ty, kteří nesouhlasili s režimem. Tohle zvolání je dokonce na Kubě slyšet dodnes.[8]

Útěk a pobyt v ilegalitě

Po těchto událostech došlo k velké vlně kubánské migrace, především odpůrců nové vlády. Vzhledem k silným represím, jaké byly vůči nim podniknuty, se Salvat spolu s ostatními spoluodpůrci rozhodl Kubu opustit: „Už si nepamatuji, jestli jsme byli vyhoštěni na brazilské či peruánské ambasádě, v každém případě jsme museli z Kuby odejít, a sice do Spojených států. Tam jsme v rámci skupin kubánských exulantů zahájili výrazný aktivismus. Spojili jsme se s ostatními a rozhodli se na Kubu vrátit, ale tentokrát potají pod falešnou identitou. Například moje jméno bylo od té doby Juan Sánchez. Na Kubu se nám podařilo opět dorazit v roce 1960 a přímo na ostrově jsme začali organizovat činnost, která by vládu destabilizovala. Již v Miami jsme založili Studentské revoluční vedení [Directorio Revolucionario Estudiantil, DRE], v němž jsme ve skrytu pokračovali i na Kubě. Chtěli jsme obsadit Havanu a skupina osmdesáti studentů v čele s Muletem měla povstat v pohoří Sierra Maestra[9]. Byli jsme velice dobře zorganizovaní a potřebovali jsme zbraně, které však nikdy nedorazily,“ vypráví Juan Manuel.

Playa Girón

17. dubna 1961 časně ráno zahájila vláda Spojených států amerických na Kubě ofenzivu, která je známá jako invaze v Zátoce sviní (na pláži Playa Girón)[10]. Z převážné části Kubánci, kteří žili v exilu ve Spojených státech, se vylodili na plážích Playa Larga a Playa Girón, jež se obě nacházejí v Zátoce sviní v provincii Matanzas, ovšem během méně než 72 hodin byli kvůli nedostatečné výzbroji a špatné organizaci postupu poraženi oddíly kubánské vlády: „My jsme se o invazi na Playa Girón nikdy nedozvěděli. Nikdo nám nedal vědět a o téhle ofenzivě jsme se dozvěděli z rozhlasu a televize Fidelovy vlády, protože kdybychom to bývali věděli, zúčastnili bychom se. Pamatuji si, že tenkrát se na ostrově hodně zatýkalo. Celkem bylo zatčeno nejméně 100 000 Kubánců, kteří neměli s invazí na Playa Girón nic společného, ale které vláda použila jako výstrahu, aby mezi obyvatele zasela strach,“ vybavuje si události neúspěšné americké invaze.

Uvěznění, popravy a definitivní odchod

Po invazi na Playa Girón hodně Kubánců, kteří se na Kubě vyskytovali v utajení, muselo přejít do jiného typu ilegality. Vláda již věděla, že se hodně exulantů na Kubě skrývá, a proto nasadila policejní jednotky, aby je nalezla. Salvat si musel poradit po svém, stejně jako ostatní: „Já jsem se musel skrývat v zabezpečeném domě, což byla obydlí lidí, kteří nás nechávali u sebe bydlet, aby si nás nikdo nevšiml. Byli to spolubojovníci, kteří zůstali na Kubě, já jsem byl ubytovaný v jednom domě v Sagua la Grande. Pak mě ze dne na den uvěznili, ale protože jsem měl falešné doklady, pustili mě. Věděl jsem, že můj život je v ohrožení a že nebude trvat dlouho, a uvězní mě znovu. Proto jsem se rozhodl vstoupit do Apoštolské nunciatury[11] a vyčkat, než budu moct odejít do Guantanáma, abych zjistil, jak se dostat z Kuby pryč přes námořní základnu. A takhle se to celé událo. Bez jakýchkoli zádrhelů jsem dorazil až do Guantánama, kde jsem vstoupil na [námořní] základnu, a po pár dnech mě přepravili na Key West na Floridě,“ vzpomíná. V prvních letech Revoluce byli na Kubě lidé, kteří zde pobývali v ilegalitě a které se vláda rozhodla připravit o život u takzvaných popravčích zdí (paredones): „S nesmírným zármutkem si vybavuji zastřelení Virgilia Campaneríi, který při umírání křičel „Ať žije Kristus král, ať žije svobodná Kuba“. Byli to tak dobří lidé, tak zapálení pro věc, že dodnes nemůžeme uvěřit, že již nejsou naživu. Další z našich spolubojovníků, Tomás Fernández Travieso, byl odsouzen k třiceti letům vězení a spolu s ním řada dalších,“ shrnuje.

„Po tomhle všem, když už jsem žil ve Spojených státech, jsme si my, kubánští exulanti a spousta dalších lidí, uvědomili, že jsme se v boji za svobodu na Kubě měli vydat jinou cestou,“ uzavírá Juan Manuel.

 

[1] Sagua la Grande: https://es.wikipedia.org/wiki/Sagua_la_Grande

[2] Puerto de Isabela de Sagua: https://www.ecured.cu/Isabela_de_Sagua

[3] Hermanos de La Salle: https://www.lasalle.es/quienes-somos

[4] Escambray: území, které se nachází v centrální kubánské provincii Villa Clara, jež patří k pohoří domo de Cubanacán neboli Alturas de Santa Clara, které bylo historicky zaměňováno s pohořím Macizo de Guamuhaya, které se nachází na jihu. https://www.ecured.cu/Sierra_del_Escambray

[5] Stávka 9. dubna: Svolaná národním vedením Hnutí 26. července, řízená Fidelem Castro. http://www.vanguardia.cu/lo-mas-visto/seccion-villa-clara/3414-9-de-abril-de-1958-reves-que-acelero-la-victoria

[6] Rolando Cubela Secades: https://www.elindependiente.com/politica/2016/12/03/el-hombre-que-pudo-matar-a-castro/

[7] Anastáz Mikojan: https://www.buscabiografias.com/biografia/verDetalle/7967/Anastas%20Mikoyan 

[8] Pokud si chcete přečíst více o těchto událostech tak, jak je popisuje novinář Alberto Muller, najdete další informace pod tímto odkazem: https://www.cubanet.org/htdocs/CNews/y00/feb00/01o7.htm

[9] Sierra Maestra: Nejvýznamnější horský masiv kubánského souostroví

https://www.ecured.cu/Sierra_Maestra_(Cuba)

[10] Invaze na Playa Girón: Pod těmito odkazy si můžete přečíst více o účastnících invaze na Playa Girón v rozhovorech Paměti národa: https://www.memoryofnations.eu/cs/zayas-bazan-loret-de-mola-eduardo-1935?clipId=203385#recording

https://www.memoryofnations.eu/en/diaz-arguelles-humberto-1942?clipId=202739#recording

[11] Apoštolská nunciatura: Nejvyšší diplomatické zastoupení Vatikánu v každé zemi.